„Pořád ve mně hlodá červík toho, jak jsme byli blízko, a promarnili šanci," připomíná přetrvávající hořkost. Po mohutných oslavách si teď od hokeje na pár týdnů odpočine. Relaxovat bude v domácím prostředí. „Pojedeme do Litvínova odzimovat chatu. Letos je to dost pozdě, ale kdyby to tak bylo každý rok, tak se nezlobím," usmívá se sedmapadesátiletý severočeský rodák.

Kdy jste shodil vous, který jste si stejně jako celý tým pěstoval skoro dva měsíce?

Až v pondělí odpoledne. Když jsem se probral. (smích)

Oslavy ještě pořád trochu smutného druhého místa tedy byly velkolepé?

Když jsme byli na Moravském náměstí s fanoušky a s klukama na večeři a potom v baru, člověk zapomene. Trošku se rozjaří. To se nám povedlo dostatečně, to jsem ještě nezapomněl. (úsměv)

Po skončení pátého finále vám televizní moderátor popřál dobré trávení, tedy abyste rychle strávil porážku. Už se to podařilo?

Pořád to ještě ze mě není pryč. Slavit se dá vždycky, ale pořád ve mně hlodá červík toho, jak jsme byli blízko, a promarnili šanci.

I po konci sezony máte pořád hokej a především prohranou sérii v hlavě?

Na tři dny jsem to vypnul. Až moc. (smích) Jen tak se na hokej zapomenout nedá.

Máte potřebu a chuť se ještě vracet k sérii nebo poslednímu zápasu?

Ne. Žádná analýza nebude. To by bylo k ničemu, nic s tím neuděláme. Musíme se připravit na příští rok, abychom byli ve finále lepší. (úsměv)

Jaké pocity jste zažíval na zlínském stadionu po pátém duelu?

Najednou jsem si uvědomil, že ta šance je pryč. Je konec. Smutek byl velký. To, v co jsme všichni doufali, se nestalo. Jožo Kováčik řekl dobře, že je příjemnější slavit bronzovou medaili než prohrát ve finále. Slavit prohru ve finále, to nejde.

Při setkání s tisícovkami fanoušků v centru Brna už jste se ale určitě cítili líp.

Samozřejmě. V Brně jsou nejlepší fanoušci, co existují. Jsme rádi, že za námi stojí a že jsme jim mohli udělat takovouto radost. Stříbro je úspěch. Máme mančaft, kde byla spousta mladých hráčů. Pro některé to byly první sezony v extralize, a přesto jsme se dostali do finále. Jsem na ně hrdý. I za ně chci fanouškům za celou sezonu poděkovat, že nás podporovali. Uděláme všechno pro to, abychom tam v příští sezoně slavili.

Cítil jste trému, když jste mluvil?

To mi nedělalo žádný problém. Horší to bylo s artikulací. (smích)

Šlo vidět i slyšet, že hodně slavili vaši mladíci…

Pro ně je to životní zážitek. Proč by to neoslavili? Celý rok pracovali, teď měli prostor. Jestli oslavovali tak, jak trénovali, tak je to jenom dobře.

Později narozených hráčů měla Kometa v kádru víc než dost. Přesto se vám povedlo složit velmi silný tým.

Je dobře, že se nám je povedlo zabudovat do sestavy. I hráče, kteří tu dva tři roky už byli, ale neměli tu stabilní místo a hráli tu pár minut ve čtvrté lajně.

Obrana byla naopak hodně zkušená. Šlo by to bez těch starších hráčů?

Ale třeba Michal Kempný prokázal, že rok ve Slavii mu hodně pomohl. To nebyla náhoda, jak tam hrál. Z něho roste bek reprezentačních kvalit.

Jak důležitá byla pro sezonu fyzická připravenost, kterou si všichni pochvalovali?

Od prvního letního tréninku hráči šlapali jak hodinky. Opravdu z nich čišelo, že chtějí odčinit předchozí sezonu a to obrovské zklamání, kdy půlku sezony byli nahoře, a nakonec nehráli ani play off. Příprava byla kvalit-ní a opravdu pracovali. Na fyzických testech doktoři říkali, že takto připravené mužstvo v Brně nikdy předtím nebylo. Dělali si legraci, že s tím budeme hrát o titul. Měli pravdu. Jen měli říct, že s tímhle vyhrajeme titul. (úsměv)

Počítáte s tím, že příští sezona bude těžší?

Určitě. Pohled na naše mužstvo se odvíjí od předchozí sezony. Očekávání od fanoušků i novinářů budou větší. Vždy je těžší obhájit pozice, které si vybudujete. Ale já se toho nebojím. Když tým zůstane pohromadě a v létě bude zase makat. Moji asistenti to z nich zase vyždímají. A kluci budou zase o rok zkušenější.

Čím míň změn mužstvo čeká, tím líp pro vás?

To si myslím. Není ani moc důvodů do týmu sahat. Navíc nám dorůstají mladí, které určitě také využijeme. Namátkou třeba mladého Zbořila, kterého vezmeme do přípravy. Když vezmu Petra Mrázka v loňském play out a letos, to je úplně jiný hráč. Mládež je tu dobrá. Kluci, kteří talent mají.

Pro trenéra je asi ideální zlínský model, ve kterém spolu hraje drtivá většina odchovanců. Jak velkou výhodu v tomto měl váš finálový přemožitel?

Určitě výraznou. Mužstvo je tam pět let pohromadě, když neberu úplné mladíky. Další velká výhoda, že za ně hráli Zlíňáci. Šlo vidět, že za to město opravdu hrají. Nechci říct, že naši hráči nehra-jí za Brno. To v žádném případě. Ale přece jen je to jiné. Doufám, že v Brně se to stane během následujících let, že tu bude většina Brňáků.

První „vlaštovky" se už objevily.

Třeba Ondra Dlapa, jeden z kluků, kteří za ten rok dorostli, naskočil do play off a s přehledem to zvládl. To bylo taky překvapení.

Před rokem Kometa přivedla šest zajímavých posil. Kromě Davida Noska se tu dařilo všem. Která je pro vás ta největší?

Honza Hanzlík. Byl jsem z něho paf. Opravdu. Jako soupeř jsem si v zápasové rychlosti nikdy úplně nevšímal jeho hry. Ale když jsem ho poznal… Skromný kluk. Na tréninku sto procent, ne-li víc. Při zápase, to ani nemluvím. A kdyby lidi viděli, v jakém stavu hrál finále. To je neskutečné.

Můžete být konkrétnější?

Měl urvané rameno. Vlastně hrál s jednou rukou. To je šílené. (směje se) Nemohl vystřelit, zvednout ruku. Měl ortézu, aby mu někdo v souboji rameno nevyhodil. Přesto do toho naskočil a hrál.

Ideální model hráče pro mladíky jako Dlapa nebo Dujsík.

Kolik se kolem Honzy vystřídalo hráčů, a jakých. A nikdy neřekl ani slovo. Klobouk dolů. Nejlepší nákup.

Teď přichází doba, kdy se odtajní změny v extraligových klubech. V Kometě má přestupovou politiku na starosti především majitel klubu a generální manažer Libor Zábranský. Spolupracovali jste při play off i v této oblasti?

V tomto směru jsme vůbec nekomunikovali. Libor nás nechával v klidu. Na tyto věci nebyl čas.

V play off jste se kromě koučování zápasů stihl objevit i v několika mediálních přestřelkách. Třeba se sparťanským koučem Josefem Jandačem a obviněním z nekalých praktik. „Utkali" jste se dokonce v přímém přenosu.

Nebylo to moc šťastné. Nadával jsem si pak, že jsem to neutnul a že jsme se nebavili jenom o hokeji. To jsem možná prokaučoval. (úsměv) Ale k play off přestřelky patří. Snažil jsem se soupeře rozhodit. Ale naběhl si na to sám svým výrokem, jak naši hráči padají.

Menší kauza vznikla i poté, co jste ve druhém finále poslal na zlínského Pavla Kubiše kanadského bitkaře Ryleyho Millera. Po konci série jste spolu chvíli mluvili. O čem?

Gratuloval jsem a chválil jeho výkony. A omluvil jsem se mu. (smích) Řekl jsem mu, ať se nezlobí, že je to play off a že jsme ho museli trochu potrestat za to, co předtím udělal Vojtovi Němcovi. Uznal to a smál se tomu. Říkal, že to ví.