Na východě Čech ve čtvrtek po prohře 0:3 rozštípl hokejku, která mu udělala šrám nad okem. Zdravé naštvání se mu i týmu zúročilo. „To se stává. Potřeboval jsem si trochu vybít emoce. Snad to pomohlo,“ pousmál se dvaatřicetiletý zadák.
V Karlových Varech jste hrával po boku Josefa Řezníčka od roku 2005 do roku 2009. Získali jste spolu i titul. Jak se poslouchá, že jste ho napodobil ve vstřelení hattricku v play-off?
Musím mu napsat, že mě něco dobrého naučil. (směje se) Jinak to jsou ale jen statistiky a nějak bych to neřešil. Hlavně že si jdeme za svým cílem.
Vybavíte si svůj poslední hattrick?
To muselo být snad v sedmé třídě někdy. (usmívá se) Je to fajn, dávat góly, ale myslím si, že tady v Brně je úžasné užít si atmosféru při vyhraném zápase, co tady diváci předvádí. Pro mě je pocta, že můžeme hrát před takovými fanoušky. I když jsme měli hluchá místa v sezoně, tak nás pořád drželi, chodili a fandili. Tento zápas byl i pro ně jako díky.
Pomohlo vám naštvání z druhého zápasu série v Hradci Králové?
Měli jsme tam šance, ale Hradec byl lepší, nebudeme si nic nalhávat. Hrál líp než ten první duel. Takovému týmu dát přesilovku pět na tři, ještě když to tam režíruje Bedýnka (Jaroslav Bednář – pozn. red.), je pomalu sebevražda a taky pro nás poučení.
Pamatujete z druhé strany podobný debakl?
Šest let zpátky jsme hráli s Čerepovcem v Jaroslavli a dostali jsme devítku.
Jaký byl další zápas?
Pak následovala naštěstí reprezentační pauza. To si pamatuju, že jsme pak hodně trénovali. Určitě se to nevyplácí. (usmívá se)
Jak zajistit, abyste byli stále nohama na zemi?
Můžeme slavit do dvanácti, ale pak je nový den. Musíme k tomu přistoupit stejně a ukázat takový výkon jako teď.
