Zápas proti Vítkovicím vypadal jednoznačně. Cítil jste to tak?

Za stavu 3:0 jsme začali hrát trochu laxně. Přestali jsme střílet v přesilovkách, místo toho jsme něco vymýšleli. Ale pak jsme zvýšili náskok. Přežili jsme čtyřminutové oslabení, což bylo důležité. Nevím, jestli výsledek odpovídá hře, ale díky bohu, že jsme vyhráli.

První dvě přesilovky se vám nedařily. Je zvýšená střelba správný recept, jak jste ukázal?

Není to jen o ní. Musíme se víc tlačit před brankáře. Kluci tam perfektně stáli, muselo to tam padnout.

Přidával jste si na tréninku střelbu?

Občas ano. Ale už jsem byl v takové psychické krizi, že jsem si myslel, že už gól nedám. Jsem rád, že padl ve vítězném zápase. Snad ještě nějaké přidám.

I obránce řeší, že nedává góly?

Nikdy jsem nebyl defenzivní bek. I do Brna jsem šel s tím, že umím rozehrát a občas dát i branku. Loni to tak vycházelo, tak proč ne letos? Ale měl jsem hlavu jinde, ničemu jsem nevěřil.

Tlačil jste se dopředu o to víc, nebo už jste raději přihrával?

Měl jsem i smůlu. Trefil jsem dvě tyčky, puk zůstal na čáře. Góly pro mě nejsou podstata, ale potěší. Hodně mě drželo nahoře, že se mužstvu daří. Ale stejně jsem strašně rád, že to tam padlo.

Do sestavy se vrátili centři Leoš Čermák s Jakubem Koreisem. Jak jste posílení vnímal?

Oba nastoupili po delší pauze, ale hráli výborně. Důležité je, že se dostanou do hry.