Kliknutím zvětšíteNa jihu Moravy hrál od roku 1953 po dobu pěti let. V první sezoně ještě nově vzniklý klub skončil těsně stříbrný, další čtyři ročníky už ale ovládl. Po nich odešel Prošek do rodného Kladna, kde získal další zlato. Pomohl tak přerušit vítěznou sérii brněnského klubu. „Ale nikdo mu to nezazlíval, tak to prostě bylo," vzpomínal bývalý obránce Rudolf Potsch.
Ten strávil s Proškem v týmu jeho dvě poslední sezony v Brně. „I když byl starší, nijak se na nás nepovyšoval. Naopak se nám mladším snažil vždy poradit. Byl to výborný kamarád, vždycky veselý," řekl Potsch.
V kabině podle něj nepatřil Prošek k těm hlasitějším. „Zapojoval se ale do všeho. Nejvíc se kamarádil s Frantou Vaňkem a Zdeňkem Návratem, se kterými hrál v jednom útoku," popisoval Potsch, který Rudé hvězdě pomohl k devíti titulům.
Zatímco nyní se složení útočných formací v jednotlivých týmech liší zápas od zápasu, v padesátých letech nastupoval Prošek s Vaňkem a Návratem několik sezon. „Bohumil byl dobrý bruslař a pracovitý hráč. Spíš pracoval pro zbylé dva a hrál směrem dozadu," informoval Potsch.
Při angažmá v Brně také Prošek poznal svou manželku. „Kde jsme se mohli namluvit? Přece na ledě. Byla krasobruslařka. Kamarádili jsme s bráchy Bobrovskými, chodili jsme tancovat na Stadion," povídal trojnásobný medailista z mistrovství světa Deníku Rovnost před třemi roky.
Po skončení aktivní kariéry se vrhl na trenérství. A osud ho zavál do velmi netradiční hokejové destinace. Pět let vedl japonský tým Furukawa Denko. „Z Kladna jsem musel odejít. Bylo to i z politických důvodů, protože jsem v roce 1968 vystoupil ze strany. V Japonsku jsem bral asi pět tisíc dolarů měsíčně. Ale kdyby mě doma nevyhodili, nejdu tam," říkal.
I když žil v Kladně, do Brna občas jezdil zavzpomínat s bývalými spoluhráči na slavné časy. „Jezdíval sem do sklípku. A v Praze jsme se vídávali při srazech olympioniků," usmíval se Potsch.
DAVID NEKVINDA
Čtenář reportér
68
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
