Vystudovaný učitel zeměpisu a tělocviku Bouzek, jemuž se přezdívalo hokejový profesor, patří mezi nejpozoruhodnější jména československého sportovního starověku.

Než dopomohl Kometě na výsluní jako trenér, zahrál si jak ve fotbalové, tak hokejové reprezentaci. Víc ovšem zářil na ledě než na pažitech. Z rodné Třebíče se dostal i do Brna, kde hrál za Židenice a Královo Pole. S hokejovým národním týmem se v letech 1947 a 1949 stal mistrem světa.

Mezitím zažil snaživý centr také stříbrnou jízdu československého národního týmu na olympiádě ve Svatém Mořici. „Drobný, Zábrodský, Modrý byli legendy našeho hokeje. A já s nimi mohl sedět v jedné kabině. Moc jsem si toho vážil. Měl jsem ty kluky strašně rád. Byl jsem pan nikdo, oni hvězdy. Přesto mě přijali bezvadně. Nikdy jsem na to nezapomněl,“ hovořil o svých zážitcích z národního týmu před lety při setkání prvních mistrů světa.

Kromě sportovních a trenérských dovedností měl také charakter, který prokázal při nejtemnější chvíli českého hokeje. V roce 1950 byl součást reprezentačního výběru, který měl odcestovat na šampionát do Londýna. Místo toho ovšem většinu hráčů po vykonstruovaném obvinění zatkli, když zapíjeli žal z neúčasti na šampionátu v pražské hospodě. Místo zápolení na mistrovství putovali hráči do žaláře.

Bouzek se zatknutí vyhnul pravděpodobně díky tomu, že se zapíjení v pražské hospodě neúčastnil, protože s Vlastimilem Bubníkem odcestovali domů na Moravu. Bouzkovi poté nabízeli možnost stát se kapitánem nově se rodícího národního týmu, což odmítl a ukončil hráčskou reprezentační kariéru. „Nemohl bych se kamarádům podívat do očí. Oni by seděli v kriminále a já bych hrál v dresu se lvíčkem? Ne, to v žádném případě,“ uvedl Bouzek, jenž zemřel před čtrnácti lety v rodné Třebíči.

Do reprezentace se vrátil v roce 1953 jako trenér. Kromě národního týmu si plácl také s Rudou hvězdou Brno, s níž zažil roky samých úspěchů. Na koučování měl vlohy pro své přirozené vůdcovské schopnosti. „Byl taky výborný psycholog známý průpovídkami,“ zavzpomínal Meixner. „Pověstná byla jeho věta na adresu soupeřů před odchodem z kabiny. ,Hoši, jsou to ku*vy, které nám chtějí sebrat peníze a body, tak hurá na ně‘,“ smál se při vzpomínce na jednu z Bouzkových klasických hlášek Meixner.

Speciální vztah měl Bouzek k rodné Třebíči, kde zůstal až do smrti. „Vždycky se ptával hráčů, která jsou tři nejkrásnější města. Správná odpověď byla Třebíč, protože šlo o jeho rodné město, Brno kvůli tomu, že tam v té době žil, a Rio de Janeiro. Nikdo jsme nechápali, proč zrovna tohle, když tam nikdy nebyl,“ pravil pobaveně Meixner a dodal: „Jednou tak Vlasta Bubník poznamenal ze srandy něco na Třebíč a už dostal záhlavec.“

Bouzek na sklonku své trenérské kariéry zamířil do západního Německa, v osmdesátých letech následně vedl žáky v Třebíči.

Vladimír Bouzek
Narozen: 3. prosince 1920
Zemřel: 31. července 2006
Kluby (hokej): Třebíč, Zbrojovka Brno – Židenice, Vítkovické železárny, Královo Pole
Kluby (fotbal): Třebíč, Slezská Ostrava, Vítkovické železárny, Slávia Bratislava
Trenér (hokej): Vítkovické železárny, Královo Pole, RH/ZKL Brno, Dynamo Berlín, Füssen, československá hokejová reprezentace, západoněmecká reprezentace
Úspěchy (hokej): 2x mistr světa (1947 a 1949), stříbro z OH (1948), 3x mistr Evropy (1947 – 1949), 11x mistr československé ligy (10x jako trenér s Brnem)