Jak se zrodil váš přesun do Znojma?

Především šlo o to, že jsem chtěl blíž k domovu. Posledních dva a půl roku jsem strávil vlastně nejdřív v Boleslavi a pak v Plzni. Bydlím na jižní Moravě a děti jsem v podstatě neviděl. Proto jsem hledal, kde bych mohl hrát, a Znojmo bylo nejblíž. Orli navíc přišli s férovým jednáním, takže nebylo o čem.

Měl jste i jiné nabídky od extraligových mužstev z Moravy?

Popravdě řečeno moje představa byla taková, že už to zabalím úplně. Zdravotně jsem se necítil úplně nejlépe. Nakonec mě ale ve Znojmě přesvědčili, byli vlastně jediní, kteří věděli, že se chci vrátit. Takže s extraligovými mančafty jsem úplně nemluvil. Shodou okolností mi v úterý ráno volal Martin Pešout z Karlových Varů, že by o mě měl ještě zájem. Jenže mám podepsané ve Znojmě, proto se s tím nic nedá dělat.

Těšíte se na spolupráci s trenérem Miroslavem Fryčerem, což je velká hokejová osobnost?

Abych řekl pravdu, ještě jsem s ním nemluvil. Neznám ho, takže nemůžu soudit. Ale co mám reference a spousta lidí mi je potvrdila, je to velká persona a skvělý člověk, takže se na spolupráci s ním těším.

Zatím je nejasné, zda bude Znojmo hrát nadále i v mezinárodní EBEL, nebo v České republice. Jak to vnímáte?

To je zatím otázka. Ale každopádně co se týče EBEL, podle mě ta soutěž má obrovskou kvalitu a je docela podceňovaná. Určitě je na rozhraní vrcholu první české ligy a spodku extraligy. Samozřejmě týmy jako Salcburk a Vídeň jsou odskočené výš. Takže nemám žádné výčitky, že jdu do této ligy.

V EBEL se hraje hodně ofenzivní hokej. To vám jako útočníkovi asi bude vyhovovat, že?

Doufám, že jo. Nejsem úplně pes obranář. (úsměv) Třeba mi to fakt bude vyhovovat a uplatní se moje rychlé ruce.

Kdyby nakonec Znojmo hrálo nějakou nižší českou soutěž, bude vám to vadit?

Tohle na mé rozhodování nemělo vliv. Moje priorita byla vrátit se domů. Uvažoval jsem nad koncem, ale ještě pokračuji, takže je mi celkem jedno, jakou soutěž budu hrát. Důležité pro mě je, že jsme se Znojmem férově dohodli na určitých podmínkách. A jestli budou platit pro tu ligu nebo tu, je mi jedno.

Jak moc pro vás bylo nepříjemné pobývat tak daleko od rodiny?

Ačkoli se to nezdá, děti mi chyběly hodně. Starší kluk chodí už do školy. Malinký je ve školce a co den dělá nějaký pokrok. Nevidět je každý den je strašně těžké. Jak jsem nyní furt doma, hrozně si je užívám. V podstatě vůbec nelituji rozhodnutí vrátit se domů.

Věříte, že takhle bude váš život zase veselejší a díky tomu si budete užívat víc i hokej?

Věřím tomu, že rodinné zázemí je hrozně důležité u sportu. A hokej mi třeba i díky tomu půjde o trochu víc, zase mě začne víc bavit. Proto jak říkám, vůbec nelituji, že jsem se vrátil ani za cenu toho, že bych měl hrát třeba druhou českou ligu.

V Plzni jste měli silné mužstvo a velké ambice. Jak se ohlížíte za angažmá ve Škodovce?

Tam jsou ambice každý rok. Plzeň byla trošku zakletá, že pokaždé skončila před branami finále. Ale medaile sbírala pravidelně. Proto je škoda, že se sezona letos nedohrála, cíle jsme měli velké a věřím, že jsme měli tým na to, aby se udělal úspěch.

Zmínil jste, že jste se zdravotně necítil nejlíp. Už jste fit?

Spíš jsem to myslel tak, že mám za sebou dvanáct operací. S přibývajícím věkem se to ozývá čím dál častěji. Proto jsem v hlavě měl variantu, že se na to vykašlu úplně, jelikož mě to trochu omezuje, ale zase ne tak moc, abych nebyl schopný pokračovat. Když pak přišla nabídka od Znojma, které ví, v jakém zdravotním stavu se nacházím, nebylo co řešit.

Příští týden vám ve Znojmě začne suchá příprava. Musíte se do ní nutit, nebo vám nevadí?

Do toho se člověk musí nutit asi furt, protože na to si hokejista nezvykne. (úsměv) Je fakt, že s přibývajícím věkem mi nevadí tak, jako když jsem byl mladší. Člověk si v palici uvědomí, že bez toho to prostě nejde.Teď když jsem byl v Plzni, tam jsem měl nejtvrdší přípravu, kterou jsem kdy zažil.

Kvůli pandemii koronaviru jste přišli o play-off a byli jste doma bez hokeje. Uvědomil jste si třeba, že vám sport chybí, a proto ještě pokračujete a podstoupíte další letní dril?

No… Je to tak. Sice jsem měl v plánu nějaké zaměstnaní, které by mě uživilo a třeba i bavilo. Jenže hokej člověk dělá celý život, miluje ho a jen tak se ho ze dne na den nevzdá. V první chvíli jsem opravdu myslel, že skončím. Jenže postupem času ve mně zase uzrálo, že bez něj nemůžu být. Asi by se mi odcházelo těžko, kdyby mi kariéru ukončila pandemie.

Říkáte, že jste měl v plánu jiné zaměstnání. Je pravda, že jste jezdil s kamionem?

Ano, je to tak.

Je to obor, ve kterém byste se chtěl po skončení kariéry uplatnit?

Mám představu udělat svoji autodopravu či pobočku člověku, pro kterého jsem jezdil v Plzni, a rozuměli jsme si.

A co jste jinak dělal v karanténě?

V první řadě jsem si odpočinul od hokeje. Protože když člověk nemá žádnou pauzu a myslí jen na hokej, je to dost stresující a ubíjející. Fakt jsem si užíval rodiny. Zase mám novou chuť. Ale na karanténu mám trochu svůj názor. Vládní nařízení jsou a musí se dodržovat, ale za mě je o dost nafouklé.


Fotbalová liga se nakonec bude dohrávat. Říkáte si třeba, že kdyby extraliga počkala, mohla se taky dohrát?

To je hrozně těžké, protože by se hrálo bez diváků. Nevěřím tomu, že na stadion teď bude moct osm tisíc lidí. Budou určitě nějaká omezení. My jako hokejisti kdybychom čekali na to, až se otevřou tribuny, tak kdo ví, kdy by to bylo. A zase dělat led v létě a dohrávat to na podzim? To je nesmysl. U fotbalu je to přece jen malinko jednodušší, to se může hrát kdykoli, hřiště mají nachystané.