Jak jste snášel své střelecké trápení?

Člověk o tom mluví s kamarády, s kluky v kabině. Probírá, co se stalo, že nedává góly. Na druhou stranu nemůže to být jen na mě a čekání, že někde ujedu. Nejsem první ani poslední, kdo takovou černou sérii měl. Mrzí mě to spíš kvůli klukům, kteří na mě spoléhali. To si budu dlouho přehrávat a hned tak na to nezapomenu.

Svazovalo vás v jednotlivých šancích vědomí, že se vám nedaří?

Nebyl jsem frustrovaný. Po neproměněné gólové šanci jsem se snažil dostat do další. I do posledního zápasu jsem šel s tím, že rozhodnu. Bohužel to nedopadlo.

V pátém zápase jste dvakrát vedli a měli i další šance na rozhodnutí. Co rozhodlo?

Věřili jsme, že sérii můžeme otočit. Podle toho jsme taky nastoupili. Pak se ale hra vyrovnala a rozhodují drobnosti. Osobně jsem měl gól několikrát na holi a chybělo mi štěstí. Je to stejné, jako když v minulých zápasech udělal chybu sedmnáctiletý Libor Hájek a dostali jsme z toho branku.

Litvínov skončil druhý v základní části, v play off zatím prohrál jen dvakrát. V čem je tak silný?

Má výborný pohyb i produktivitu. V sezoně neprohráli třikrát po sobě. To svědčí o obrovské kvalitě od začátku do konce. Litvínov se vyvaroval různých krizí a výpadků, našlápl už v poslední čtvrtině minulé sezony.

Je vám jedenačtyřicet let. Přemýšlel jste už o své hokejové budoucnosti?

Je to hrozně čerstvé, cítím obrovské zklamání. Teď jsem vyhaslý a zklamaný, nechci se vyjádřit v emocích. Rozhodnutí o budoucnosti dávám docela dlouhý čas, třeba do června. Po fyzické a zdravotní stránce si věk nepřipouštím.