Tkaničky bruslí před extraligovým zápasem letos šněroval útočník brněnské Komety Jiří Dopita jen pětkrát. Šestnáctkrát hokejový matador držel palce spoluhráčům při zápase sevřené v dlani. Rukavice totiž nepotřeboval.

Olympijský vítěz z Nagana kvůli zranění žeber a lokte zmeškal téměř třetinu základní části. V duelu s Českými Budějovicemi se vrátil a hned si připsal asistenci. „Takhle dlouhou pauzu jsem měl poprvé,“ přemýšlí jedenačtyřice­tiletý centr.

Cítil jste se na ledě dobře?
První třetina byla náročná, potom jsem se už rozjezdil. Všechno dobrý. Jen potřebuju do těla dostat herní rytmus.

Jak dlouho jste netrénoval?
Bruslím už dlouho. Jenže zápas je úplně něco jiného než trénink, což je znát.

Omezovala vás zraněná ruka?
Bylo to vidět? (Smích) Ne, všechno je dobrý.

Sezona pro vás vlastně začíná až teď.
To teda jo. Letos už začínám potřetí. Snad naposledy.

Kdy naposledy jste marodil takhle dlouho?
Nikdy. Většinou jsem se trápil jen s koleny v letní přípravě. V sezoně vždycky vynechám tři čtyři zápasy. Takhle dlouhou pauzu mám poprvé.

Jaké bylo sledovat hokej z tribuny?
Šílený a zoufalý. Kdyby nebyla sezona, tak jsem v pohodě. Prvně žebra, potom loket. Zranění se nakupila. Kluci hráli a já jim nemohl pomoci. Hokej je moje práce, za kterou jsem placený. Chci hrát. Nechci zůstat ve stavu nemocných.

Byla to pro vás zkouška budoucího života bez hokeje?
Na to nemyslím. Dohraju sezonu a potom se uvidí.

Hráči mají v nohách dvacet zápasů. Máte proti nim výhodu?
Vůbec. Rok je dlouhý a pro všechny stejný. Potrvá, než se dostanu zpět kondičně, takže žádnou výhodu nemám.

Věděl jste, že dostanete zpět kapitánské céčko?
To je snad jasný. (Smích) Ne, sranda. Tohle vůbec neřeším. Je mi jedno, kdo céčko nosí. Může s ním hrát Kamil Brabenec, Hubas (Petr Hubáček, pozn. red.) nebo Pavel Zubíček. Klidně mohlo zůstat Kamilovi.

Do jaké nálady v kabině jste se vrátil?
Pohoda. Kluci hráli výborně, bodů máme hodně a umístění je slušné. Nemáme důvod k nervozitě. Situace je úplně jiná než loni. Mančaft je kvalitnější a daří se.

Kdy jste si oddechl, že Kometu čeká příjemná sezona?
Neoddechl. Jsme pořád ostražití. Uvidíme, co se stane, pokud vedení ligy odečte body za špatné registrace. Soutěž se pak promíchá a střed tabulky se nahustí. Prohrajeme pár zápasů a jsem úplně jinde.

Jak vnímáte kauzu kolem kontumací?
Když se registrace nepotrestají, je to chyba. Jestli vedení klubům udělá jen ty, ty, ty, každý si bude dál dělat, co se mu zlíbí. Je mi klubů líto. Nebral bych tolik bodů. Aby sezona byla napínavá, nesmí se týmům sebrat všechny body. Třeba jen třetinu čtvrtinu. Když se smažou všechny body, mančafty mají po sezoně. Dvaadvacet bodů mínus je hrozně moc. Hráči mají papíry v pořádku, jenom se včas neodeslaly.

Bála se i Kometa, že má špatně odeslané registrace?
Taky jsme se chvilku klepali a papíry jsme kontrolovali. Myslím, že se klepala celá liga.

Bavíte se o kontumacích v kabině?
Když byla kauza aktuální, řešili jsme ji. Teď už ne.

Čeká vás pět domácích zápasů v řadě.
Je to výhoda, jenže když soupeř zavře obranu, domácí tým se prosazuje těžko. Proti Budějovicím nám do brány ve druhé třetině padlo skoro všechno, jenže to se nepodaří pokaždé. Je svazující, že doma musíme body udělat.

Nemusíte cestovat. To je přece velké plus?
Já jsem se najezdil tolik, že mi je nějaký rytmus střídání domácích a venkovních zápasů fuk. Neřeším to. Doma nám pomáhají lidi, takže snad všechno zvládneme.

Jak těžké je bodovat pětkrát za sebou?
Hráči na sobě cítí tlak. Jeden zápas se nepodaří a ve druhém jsou všichni plní očekávání. Pět zápasů doma je až až.

Patnáct bodů by Brno posunulo výrazně vzhůru.
Doufal jsem před sezonou, že se do šestého až osmého místa vlezeme. Střed tabulky je hrozně zahuštěný. Když zvládneme domácí utkání a dovezeme občas body z venku, do šestého místa zůstaneme.