Gólman Conklin v nájezdech vychytal Výborného, Jágra či Dopitu, tyčky zvonily o sto šest a střelec Andy Roach nakonec poslal Američany do semifinále. Dobře si vzpomínám. Nebýt brzkého českého vyřazení, možná bych tenkrát neodmaturoval.

Spojené státy ale neslavily náhodně. Američané považují mistrovství světa za druhořadý turnaj bláznivých Evropanů. I proto na šampionát posílají mladé hokejové klučiny na vyučenou. V mnohých z nich dříme velký talent. Mají slibnou budoucnost, kopu sebevědomí i lehkou mysl. Také proto letos střílí výsledky „od oka“. Potrápí Kanadu, vybouchnou se Švýcary…

A těžko odhadovat, jak se vyspí zrovna na dnešek. Mohou schytat další debakl, anebo zastavit bezchybnou českou jízdu. Jedno je jisté. Jediný zápas rozhodne. V play off je krása i záludnost. Loni by bez něj Češi skončili mezi poraženými. Prohráli s Nory i se Švýcary. Letos jsou suverénní a večer už to nemusí nic znamenat.

Mistrovství světa je svým systémem ojedinělé. I proto hokejisté nepřemýšlejí, co budou dělat o víkendu. Nemá to cenu. Mohou jen doufat, že se americká krása z roku 2004 nebude opakovat. A na ledě pro to udělat všechno.