Vždyť na jihu Moravy dobyl dva mistrovské tituly a na krk si také pověsil dvě stříbrné medaile a jednu bronzovou. V Brně zůstane v roli manažera pro hráčský rozvoj. „Moje nová pozice je přesně taková, jakou si představuji. Zůstanu u ledu, ale budu mít čas i na rodinu, které se chci věnovat,“ říká útočník Čermák v rozhovoru pro Deník Rovnost.

Kdy jste se definitivně rozhodl, že skončíte?

S touhle myšlenkou jsem si pohrával delší čas. Už před začátkem minulé sezony jsem si říkal, že bude moje poslední. Takže rozhodnutí nebylo ze dne na den, ale tak nějak jsem s ním počítal.

Bylo to těžké rozhodování?

Byl jsem připravený, že tohle rozhodnutí jednou budu muset udělat. Kariéru jsem si prodloužil docela slušně. Definitivní konec ve mně postupně uzrál. Neberu to nijak tragicky, spíš se těším na další životní etapu.

Hrálo roli i zdraví?

Spíš jde o to, že člověk za ta dlouhá léta je tak nějak poznamenaný zraněními. I to je jedna z věcí, ale hlavní je věk. Už jsem pociťoval určitá omezení. Rozhodl jsme se odejít ve správném okamžiku. Nerad bych něco prodlužoval do nekonečna. Věci se tak sešly, že to do sebe zapadlo jako ideální moment. Život pokračuje i po profesionální kariéře.

Leoš Čermák
- Narodil se 13. března 1978 v Třebíči, kde s hokejem i začínal.
- V české extralize odehrál 823 zápasů a získal osm medailí.
- Za brněnskou Kometu nastoupil do 471 duelů, ve kterých zaznamenal 205 bodů za 89 gólů a 116 asistencí.
- S Kometou získal dva tituly, dvě stříbrné medaile a jednu bronzovou. Šest sezon byl kapitán Brna.
- Dvakrát si vyzkoušel zahraniční angažmá. Pokaždé v Rusku, kde hrál tamější nejvyšší soutěže a posléze i KHL.

Přemlouval vás Libor Zábranský k pokračování?

Tohle jsme řešili už po loňské sezoně, kdy jsem si s touhle myšlenkou pohrával. Libor projevil zájem, abych pokračoval a lákal mě, že by bylo fajn, kdybychom vyhráli společně zlatý hattrick. Tohle byl velký cíl, který bohužel nevyšel. Konečné rozhodnutí ale nechal na mně.

Mrzelo vás, že jste na zlatý hattrick nedosáhl?

Postoupili jsme do semifinále, kde jsme vypadli. Skončili jsme na čtvrtém místě. Kometa je klub, který chce vyhrávat. Věřili jsme, že máme na víc. Nedostali jsme se do konečného boje o Masarykův pohár, což bylo zklamání, ale vyhrát se pokaždé nedá. Neberu to nijak tragicky.

V Kometě jste zažil skvělé časy, vyhrál dvakrát titul. Jak se teď zpětně za tímhle obdobím ohlížíte?

Jsem za něj strašně šťastný. Dlouho jsem neměl to štěstí vyhrát ligu. O to víc rád jsem byl, že se to povedlo zrovna v Brně. Když se ohlédnu za svoji kariérou, je pro mě velké zadostiučinění, že jsem mohl ochutnat pocit z vítězství. Navíc dvakrát po sobě. O to líp se mi pak končila kariéra. S klidným srdcem můžu odejít.

Dokážete vybrat jeden nejlepší moment v angažmá v Kometě?

Jen jeden? (úsměv) Samozřejmě je to vždy vítězství. Pro mě tedy zisk prvního mistrovského titulu a především emoce po posledním zápase, který rozhodl o trofeji.

Osm sezon jste nastupoval před brněnskými fanoušky. Co pro vás znamenal před nimi hrát?

Ohromně si toho vážím, protože brněnští fanoušci a atmosféra, kterou dokáží udělat, to je něco neskutečného. Byla to obrovská čest před nimi hrát. Zároveň to byla vždy velká motivace a ohromný zážitek nastoupit v takové kulise. Každý zápas jsem si užíval. O to víc štastnější jsem, že jsem v Brně strávil osm let.

Nyní vás čeká nová výzva. Stal jste manažerem pro hráčský vývoj v Kometě. Co bude vaši náplní?

Bavili jsme se s Liborem, že se budu podílet na rozvoji mladších hráčů, kterým budu pomáhat na trénincích. Samozřejmě se na to těším a věřím, že mě to bude bavit. Je to nová výzva. Zatím je vše domluvené tak, že tuhle práci budu vykonávat následující sezonu, pak si sedneme a vyhodnotíme si, jestli je spolupráce prospěšná pro obě strany.

Alespoň zůstanete u ledu, že?

Samozřejmě si chci od hokeje trochu odpočinout, od režimu od rána do večera na zimáku, ale zároveň u hokeje chci zůstat. Moje nová pozice je přesně taková, jakou si představuji. Zůstanu u ledu, ale budu mít čas i na rodinu, které se chci věnovat.