Společenské elity se změnily: někdejší šlechta ztratila své výsadní postavení a o slovo se hlásili spíš bohatí podnikatelé, jimž technologický rozvoj a vzájemné přiblížení kontinentů umožnilo budovat světová značková impéria. Ženy, které musely za války nastoupit na místa mužů do práce, získaly značnou soběstačnost a nehodlaly se jí vzdát. Moderní žena už nechtěla být ženou v domácnosti – chtěla volební právo a rovnoprávnost, ale také mít možnost kouřit, navštěvovat noční bary, pít a užívat si. Do módy přišlo opálení, a s ním i ochota ukazovat stále víc ze svého těla.

Dvacátá léta tak proslula bujarými večírky, při nichž nechyběl alkohol, kokain a sexuální nevázanost. Snaha tento svět omezit (například zavedením prohibice ve Spojených státech, která vznikla na podnět křesťanských spolků, podle nichž životní styl spojený s alkoholem ničil rodinu) vedla k pravému opaku – celý systém se jen přesunul do ilegality a pokračoval v neztenčené míře.

Burleska a holky z plakátu

To vše muselo nutně změnit i nastavení hranic společensky přijatelného zobrazování sexu. Jedním z velkých hitů 20. a zejména 30. let se stala například burleska, delikátní divadelně-taneční žánr, který sice obsahoval humor, nadsázku i nějaký příběh, ale jeho podstatou bylo odhalování ženského těla. Burleska se stala populární zejména ve 30. letech v USA, kde se představila jako vzrušující mix zahrnující mimy, tanečnice, zpěvačky – a onu dráždivě odhalovanou nahotu, jež byla vrcholem programu.

Popularita burlesky přispěla i ke zrození fenoménu tzv. pin-up girls, tedy dívek z plakátů, jejichž fotografie neprezentovaly žádnou výraznou uměleckou myšlenku, ale měly přitáhnout pozornost. Dívky vystupovaly v dráždivě sexuálních pózách a často používaly kostýmy a oblečky, které proslavila právě burleska. Je ironií osudu, že pin-up girls dosáhly v USA své největší popularity ve 40. letech, kdy zde moralisté klasickou burlesku dočasně prakticky vyhubili. Na dívky z plakátů ale nedosáhli, protože ty se staly jedním ze základních prvků náborových kampaní americké armády a provázely mladé vojíny na bojiště druhé světové války.

Když film, tak nahota

Mimořádným fenoménem s velkým potenciálem rozvoje se stal ve 20. letech hraný film. Nové médium si žádalo stále nové senzace, a sex byl samozřejmě jednou z nich. Už v roce 1910 tak vyvolal velký mezinárodní rozruch dánský producent Ole Onsen, když natočil film Bílá otrokyně. Příběh Evropanky zavlečené do nevěstince v cizí zemi způsobil kvůli své „nebezpečné smyslnosti“ skandál. Byl to první z řady erotických filmů, kterými se skandinávská produkce v předválečném období proslavila.

Také v prvorepublikovém Československu se filmový průmysl začal rychle rozvíjet. V roce 1921 založil Miloš Havel akciovou společnost A-B spojením distribučních společností a počátkem 30. let vybudoval v Praze na Barrandově filmové studio, které patřilo k nejmodernějším v Evropě. Český film však od svých počátků čelil ostré konkurenci zahraničních titulů a těžko se prosazoval na zahraničním trhu. Nástup zvukového filmu mu moc nepomohl, protože čeština byla jazyk výrazně menšinový. Toto riziko provinčnosti si uvědomil také český režisér Gustav Machatý, toužící stvořit internacionální dílo. Svůj sen realizoval filmem Extase (1932).

Snímek o partnerském trojúhelníku lze rozebírat dlouho a z různých úhlů (například z hlediska stylové jednoty výrazových prostředků, omezení mluveného slova ve prospěch hudby, výjimečných záběrů typu pohledu na dopadající kapku vody ze dna sudu), faktem ale je, že do dějin světové kinematografie se zapsal zejména jednou scénou – v níž se hlavní hrdinka v podání tehdy devatenáctileté Hedy Kieslerové koupe v jezeře, načež se bez šatů proběhne lesem. Šlo o jednu z prvních scén světové kinematografie, v nichž se herečka objevila zcela nahá.

„Proti nahé scéně jsem protestovala, byla jsem přece děvče z dobré rodiny, ale hrozně jsem se bála zrušení smlouvy,“ uvedla herečka, jež se po Extasi proslavila v Hollywoodu jako velká hvězda Hedy Lamarr, ve svých pamětech, nazvaných „Extase a já – můj život jako ženy“. „Machatý hrozil, že když odmítnu, film zkrachuje a všechny strany se pak budou hojit na mě. A tak jsem se nakonec uklidnila a jako vyplašená laň přeběhla těch 300 metrů, jak mě pánbůh stvořil.“

Jak režisérovi, tak i jí se však odvážná scéna vyplatila: oba v zahraničí udělali velkou kariéru. Za zmínku stojí, že Hedy Lamarr se při ní nespoléhala jen na svůj půvab – po opuštění filmového světa se stala uznávanou vynálezkyní a jako jediná herečka v historii dostala v USA čestné uznání za zásluhy o rozvoj elektrotechniky. V podstatě stála u zrodu mobilního telefonu, když ve spolupráci s hudebníkem Georgem Antheilem dosáhla pomocí děrné pásky přenosu radiových vln.

Playboy startuje sexuální revoluci

Po skončení druhé světové války přišla další společenská změna. Svět se rozdělil na dva tábory, uzamčený a svázaný svět socialismu a v protikladu k němu západní svět. Ten se naopak nadechl k dalšímu rozvoji, jehož znakem byla i sexuální revoluce. Její první známky se objevily už v 50. letech a naplno rozkvetla v letech šedesátých. V rámci tohoto procesu opět oslabil institut tradičního manželství, sex se stal činností, která se na tradiční sňatek nijak nevázala, dívky začaly užívat antikoncepci a společenské rehabilitace se dostalo i menšinovým formám sexuálního chování, zejména homosexualitě.

Dostupnější se stala i pornografie, k čemuž výrazně přispěl start časopisu Playboy, založeného vydavatelem Hughem Hefnerem v roce 1953. Časopis se vyznačoval s tím, že zobrazovanou ženskou nahotu propojil s luxusem a exkluzívním obsahem, čímž ji do značné míry rehabilitoval a udělal z ní společensky akceptované téma.

V Playboyi se prezentovaly nahé přední osobnosti kultury a sportu a naopak – i dříve neznámé modelky se celebritami stávaly, pokud se dostaly do Playboye. Časopis se tak stal důležitým milníkem sexuální revoluce. Svým způsobem se dá říci, že stál i u jejího konce, když v roce 2016 pod vlivem padajících nákladů publikování nahých fotek zrušil (byť je po roce opět znovu zavedl). Ale to už je zase jiný příběh.