Není to hudba určená pro otevřené haly a rozlehlá pódia. Naopak. Květům nejvíce sluší menší divadelní scény, kluby, hudební kavárny a hospody, kde jejich vnitřní naléhavost získá konkrétní tvary a kde každý po svém intimně objeví duši jejich hudebního sdělení.

Úvodní skladba nazvaná My děti ze stanice Bullerbyn parafrázuje kultovní knihu My děti ze stanice ZOO. Dostává do podivných paralel úsměvnou dětskou literaturu Astrid Lindgrenové s děsivou zpovědí F. Christiane ze světa psychotropních látek, prostituce a velkoměstské pubertální bezvýchodnosti konce osmdesátých let, což samo o sobě nastiňuje, že se zde posluchač bude potýkat s řadou protikladů. Elektronická clona je předobrazem kytarovému předivu mírně ve stylu Nicka Cavea s existencionálně laděným textem. Skladba Lesní duch má zase velmi zajímavý úvodní motiv, který je zejména v instrumentální fázi silným příspěvkem tvořícím spojnici mezi pianissimem a fortissimem, kde skupina neváhala použít i exotický sitár, i když harmonická struktura měla být bohatší a neutápět se v minimalismu.

Dalším zajímavým příspěvkem je píseň Kopýtka, v níž se zneklidňující textové téma výtečně spojuje s kreativními bubenickými postupy, houslovými party a mlýnkem na akustickou kytaru. Po zarostlém chodníčku ve mně místy vyvolá iluzi britské progressive rockové skupiny sedmdesátých let King Crimson. Tvůj dům je zvláštní hudební miniaturou, která je příliš krátká na to, aby si posluchač udělal nějaký názor, natož závěr. Kostra při poslechu pohltí hypnotickým rytmem a vnitřním napětím, do kterého je pumpovaná řádná porce energetického potenciálu, v němž kooperuje chladný minimalismus s prvky indie rocku. Skladba Marko Polo působí jako zhudebněné divadelní představení, v němž zpívající vypravěč zahlcuje posluchače zvláštními asociacemi, které mají sílu především v živém ztvárnění a „polyfonické" zpívané party odletují jako jiskry z plápolající­ho ohně.

Na albu Bílé včely lze nalézt silná podnětná místa k přemýšlení a různé hudební a textové asociace, při kterých člověk virtuálně hledá spásný záchytný bod. Ale byla zde i místa, kde posluchače přepadne pocit jakési vnitřní nesdělitelné bezradnosti, což občas alternativní hudba přináší.

Muzikantské výkony, aranžmá a koncepční pojetí alba jsou většinově zajímavé a místy strhují do zničujícího víru imaginárního vodního toku. Přesto se přiznám, že jsem si během poslechu nedokázal zvyknout na hlas a pěveckou prezentaci. Jistě v něm nechybí vnitřní naléhavost a schopnost sdělovat niterné myšlenky. Je samozřejmě dobře, že si zpěvák sám píše i vlastní texty pohybující se mezi nespecifikovatelnou poezií, sebereflexemi, ale interpretace postrádá větší prokreslení mezi výrazem a obsahem sdělení. Místy zde cítím i vliv Deža Ursínyho, ale nerad bych se zamotával do nějakých vzdálenějších souvislostí. Nejsme zde zahlcováni přepjatým intelektualismem, ani ledabylou civilností a už vůbec ne květnatým romantismem. Lehká ironie a nadsázka zcela konvenuje s jistou vnitřní deziluzí současných čtyřicátníků, kdy lidé přestávají být cool… Navzdory tomu je dobře, že podobná hudba existuje a díky hudebnímu nosiči může být nutnou hudební alternativou slaboduchým a pokleslým dryáčnickým popovým nesmyslům, kterými je domácí scéna napumpovaná. Proto ji vítám.

Skupina Květy nahrála album Bílé včely v sestavě Martin Evžen Kyšperský (zpěv, kytary, klavír, banjo), Albert Novák (housle, vokály), Ondřej Čech (kontrabas, baskytara, elektrické piano Fender-Rhodes…), Aleš Pilgr (bicí nástroje, percussion, zvonkohra).

PETR GRATIAS
Autor je hudební publicista.

Květy pokřtí Bílé včely

Vánočně laděný koncert, na kterém Květy představí své nové album Bílé včely.

Datum: 16. prosince 2012

Místo: klub Stará Pekárna, Štefánikova ul., Brno

Vstupné: 120 korun