Známý švédský filmový a divadelní režisér Ingmar Bergman pojal hru Po zkoušce jako rekapitulaci vlastního života a promítl do ní mnoho výrazně autobiografických prvků. V roce 1984 natočil podle knihy i stejnojmenný televizní film s Ingrid Thulinovou v jedné z rolí.

„Hlavní roli autor přisoudil stárnoucímu divadelnímu režisérovi Voglerovi. V této postavě mohl shrnout všechny své bohaté zkušenosti z práce divadelního režiséra a zreflektovat názory na divadlo. Vogler je vlastně jakýmsi Bergmanovým alter egem,“ naznačil autorův osobní vklad režisér brněnské inscenace Ondřej Elbel, který s Divadlem U stolu spolupracuje poprvé. „Hra se svojí komorní atmosférou a jen trojicí postav k dramaturgii divadla myslím ideálně hodí,“ zdůvodnil volbu titulu Elbel.

Jak už naznačuje název, děj hry se odehrává na prázdném a ztemnělém divadelním jevišti po právě skončené zkoušce Strindbergovy Hry snů. Za režisérem, který zde o samotě tráví čas přemýšlením a úvahami nad možnými scénickými řešeními, se jednou do divadla vrátí mladá herečka Anna. Mezi oběma se začíná rozvíjet dialog nejen o podstatě a smyslu umělecké práce.

„Komorní, a přesto strhující dialog balancuje na hraně mezi skutečnou pravdou a hraním. Takže ve výsledku je vlastně, kterou hrají, skutečnější než život, který žijí. Dialogy výborně gradují a poukazují na někdy směšné manýry herců, kteří se svojí sebestředností, ješitností a patetičností často považují za něco daleko významnějšího, než jsou,“ vysvětlil zápletku ne příliš dějové hry Elbel. Doplnil, že do hovoru Voglera s Annou nepřímo zasahuje ještě i její zemřelá matka, povoláním také herečka a zároveň Voglerova někdejší milenka Rakel. Ta se na scéně nakrátko překvapivě zjevuje jako lidská troska a životem unavená alkoholička.

Při adaptaci Bergmanovy hry se Elbel příliš nezabýval stářím postav a obsadil mladší herce. „Věk pro mě není důležitý. Hlavní jsou zkušenosti a schopnost předat určitou tvůrčí energii,“ vysvětlil svůj záměr Elbel.

Postavu stárnoucího režiséra Voglera ztvární Martin Siničák, mladou začínající herečku Annu Marie Vančurová a její matku Eva Novotná. „Nechtěl jsem vědomě nikoho kopírovat, ale stejně jsem se některým typickým režisérským gestům nevyhnul. Nepřímo mě inspirovaly některé známé postavy brněnského divadelního dění,“ přiznal herec brněnského HaDivadla Martin Siničák.

Scénické řešení inscenace vychází z nacvičované Strindbergovy Hry snů, která se na jevišti objeví i ve formě zmenšeného modelu. „Jako hudební doprovod plánuji použít úryvky ze živého vysílání Českého rozhlasu Vltava nebo některé švédské stanice,“ uvedl Elbel.

Bergmanovu sedmdesátiminutovou hru u nás poprvé uvedlo pražské Národní divadlo na scéně Kolowratu v roce 1998. V režii Lucie Bělohradské tehdy ztvárnili hlavní role Jan Kačer a Kateřina Burianová.