Společně s koncertováním Bláha vyučuje na Janáčkově akademii múzických umění v Brně a pořádá Mezinárodní kytarový festival. Jeho 19. ročník v neděli večer odstartuje Noc flamenca na nádvoří hradu Špilberk.


Na nedělní Noci flamenca vystoupí tanečnice Carmen Cortéz a kytarista Gerardo Núñez s hudebníky. Proč jste si vybral právě je?
Oba již před několika lety v Brně vystoupili. Umělce pro kytarový festival vybírám dle jejich umění a atraktivity programu, stejně tak i Kvintet Gerarda Núñeze. Jeho hráči patří k nejlepším umělcům flamenca.

Letošní ročník jste zasvětil legendám českého kytarového umění – Jiřímu Jirmalovi a Štěpánu Rakovi. Kdy jste se s nimi setkal poprvé?
Bylo to v roce 1981, kdy jsem jako student vysoké hudební školy ve Výmaru vyhrál 1. ročník kytarové soutěže v Kutné Hoře v nejvyšší kategorii. Oba byli již tehdy váženými profesory a seděli v porotě. Po pár letech jsem občas seděl v porotách se Štěpánem Rakem, koncertoval a nahrál na CD některé jeho skladby. Brzy jsme si začali tykat a od té doby se přátelíme.

A s Jiřím Jirmalem?
S ním jsem se opět setkal až po letech. Oba jsme vystupovali na Setkání kytaristů ve Štramberku. Jiří Jirmal mi nabídl tykání a posléze mne pozval k několika společným vystoupením v Praze. To příští bude 26. října v Atriu v Praze na Žižkově.

Na pondělním koncertě k 65. výročí Štěpána Raka jste jedním z účinkujících. Jaké skladby zahrajete?
Zahraji Rakovu Elegii, kterou považuji za jednu z jeho nejlepších skladeb.
Jak často na festivale, který organizujete, vystupujete?
Po některých zkušenostech na festivale raději nehraji. Vždy mohou nastat komplikace, které musím jako ředitel festivalu řešit. Současně přitom i hrát znamená být v extrémním stresu.

Jaké komplikace?
Stalo se například toto: na jednom festivale, kde jsem jako sólista s orchestrem hrál premiéry tří skladeb, jsem hodinu před koncertem dostal tři zprávy. Jedna z hvězd festivalu Ital Anielo Desiderio sedí ve vězení na Slovensku a nikdo neví proč, další z hvězd Kanaďan Rémi Bouchér cestoval bez víza, a tak nebyl vpuštěn do České republiky a Arnaudovi Dumondovi z Francie (vítěz soutěže Radio France v Paříži – pozn. red.) ukradli v Praze doklady a musí tam zůstat do vystavení náhradních.

Jak jste to vyřešil?
Bylo to těsně před naším vstupem do Evropské unie. Nebylo oficiální cesty, jak dostat Itala bez potřebného pasu do České republiky a získat pro Kanaďana vízum, jehož vyřízení trvalo minimálně týden. Kvůli koncertu jsem vše musel vyřešit až příští den, což se nakonec povedlo.

Čemu dalšímu se spolu s pořádáním festivalu a koncertováním ještě věnujete?
Už čtvrtým rokem píši knihu dějiny kytary v české řeči, která zanedlouho vyjde v edici Janáčkovy akademie múzických umění. Jsou to první dějiny kytary nejen v české řeči, ale i ve slovanských jazycích. Ve volných minutách se zabývám pěstováním bonsají a svojí sbírkou kytar 19. století, kterých mám přes dvacet.

Které vystoupení doporučíte těm, kteří hru na akustickou kytaru moc nesledují, a přesto by rádi na některý z festivalových koncertů šli?
Pro laiky budou nesporně nejzajímavější koncerty flamenca, Štěpána Raka, Jiřího Jirmala, Gabriela Guilléna, Andrew Yorka… V podstatě mohu vyjmenovat všechny. Myslím, že všechny z nich jsou atraktivní jak pro odborníky, tak i pro laiky.

Očekávaným hostem letošního ročníku je držitel ocenění Grammy Andrew York, kterého jste do Brna pozval již vloni. Jaký je?
Je velmi přátelský a rozhodně nemá primadonské manýry, přestože jednou získal a dvakrát byl nominován na cenu Grammy v kategorii přes všechny žánry.

Jak dlouho se obvykle pozvaní kytaristé a pedagogové v Brně zdrží?
Většina z nich zůstane na celý festival (8. až 14. srpna 2010 – pozn. red.). Mimo den svého koncertu učí hru na kytaru v mistrovských kurzech.

Příští ročník bude jubilejní. Víte už, koho do Brna pozvete?
Jistě, už musím plánovat další festival, i když letošní teprve začne. Účast například přislíbil Scott Tennant, kterého jsme zde již dvakrát měli. Nejen, že v roce 2005 získal cenu Grammy, ale současně na ni byl i dvakrát sólově nominován.