Boleradické divadlo čerpá z historie

Z přehlídky vesnických divadelních souborů ve Vysokém nad Jizerou si odvezli vítěznou cenu, se svými inscenacemi hostovali ve Švédsku, Anglii i v New Yorku. Divadelní spolek bratří Mrštíků v Boleradicích na Břeclavsku patří k nejúspěšnějším ochotnickým souborům v České republice. Jeho historii i současnou tvorbu přibližuje další díl sobotního seriálu Deníku Rovnost Malá divadla jižní Moravy.

Boleradické divadlo dosud nastudovalo více než dvě stě čtyřicet her. Nechyběly klasické české tituly (Její pastorkyňa, Noc na Karlštejně, Tvrdohlavá žena, Strakonický dudák aj.), pohádky (Matěj a čarodějnice, Broučci, Popelka aj.) ani díla významných zahraničních autorů (Jak je důležité míti Filipa, Past na myši aj.).

K inscenacím, které si u diváků vysloužily nejvíce ohlasů, patří například Rok na vsi, Maryša či Pygmalion aneb My Fair Lady ze Zelňáku. Poslední ze jmenovaných her soubor uváděl se souhlasem Stanislava Moši, který tento muzikál režíroval v Městském divadle Brno. „Brněnská hantýrka je velmi podobná boleradickému nářečí. Moravský přízvuk jsme dokázali věrohodně přenést i do Roku na vsi a Maryši, což ocenilo hlavně publikum v jiných regionech, kde jsme hostovali,“ uvedla Alena Chalupová z Divadelního spolku bratří Mrštíků, který v současnosti tvoří asi šedesát členů. Patří k nim i sedmapadesátiletý stavbyvedoucí Antonín Koráb. „Mou oblíbenou rolí byla postava faráře v Noci pastýřů a rybář v Roku na vsi. Dříve jsem hrával milovníky, dnes to jsou spíše vrazi nebo komedianti,“ říká s úsměvem Koráb, který se divadlu, stejně jako muzice, věnuje ve volném čase.

Sto let divadla

Ochotnické divadlo se v Boleradicích hraje už více než sto let. „V roce 1896 byl uveden Kříž u potoka, u zrodu divadla stál učitel Cyril Metoděj Hladký. Když zemřel, v divadle pokračovali studenti,“ přiblížila historii Chalupová, která v Divadelním spolku bratří Mrštíků působí šedesát let. Dnes má tato režisérka a pedagožka pětasedmdesát let a vedle činností nezbytných k chodu divadla navrhuje scénu či spolupracuje na výrobě kostýmů. „Vše podstatné jsem si vždy nastudovala sama, navštěvovala jsem různé divadelní kurzy. Radila jsem se i se zkušenějšími, moc ráda například vzpomínám na přátelství a spolupráci se Stanislavem Zindulkou,“ uvedla Chalupová.

Meziválečné období znamenalo vrchol ochotnické éry nejen v Boleradicích, ale v celém tehdejším Československu. „Výběr her diktoval tehdejší vkus a repertoár tvořily hlavně naivní operetky a jednoduché veselohry. I přesto se tehdy uváděly hry náročné a klasické, jako například Maryša. Tu Boleradičtí uvedli v přítomnosti Aloise Mrštíka, který měl nejdříve výhrady, na konci představení však ochotníkům poděkoval,“ uvedla Chalupová s upřesněním, že název souboru je poctou a odkazem k tvorbě bratrů Viléma a Aloise Mrštíkových. Ti působili nedaleko Boleradic – v obci Diváky u Hustopečí.

Negativní vliv do divadelního dění vnesly poúnorové poměry roku 1948, které utlumily kulturní život včetně divadla. „Teprve po čase se začíná hrát pod hasičskou jednotou či nově vytvořenou Osvětovou besedou. Interval pravidelného každoročního uvádění vznikl až později,“ uvedla Chalupová. Vzpomněla také na svého kolegu Jana Horáka, který s Boleradickým divadlem spolupracoval do roku 1982. O rok později režisérský post zastávala Alena Chalupová.

Spolu s činoherním herectvím pořádá Divadelní spolek bratří Mrštíků bály či Jarní sešlosti. Ta letošní v Boleradicích začne 3. května a potrvá šest dní. „Je to krajská soutěžní přehlídka venkovských divadelních souborů. Součástí je například i sobotní kurs divadelního líčení a práce s parukou,“ dodala Chalupová.