„No snad to vydržím. Když je to jen jednou do roka,“ směje se studentka Veronika Hochmannová odevzdaně. Návštěvu jindy nepřístupné kostelní věže si prý nemůže nechat ujít. „Že tu bude tolik lidí, jsem ale vážně nečekala,“ podotýká dívka.

Je krátce před sedmou hodinou večer a před ní netrpělivě přešlapují desítky dalších lidí. Pro ty, kteří se Noci kostelů zúčastnili už loni, to ale takové překvapení není. „Taky jsme tu minulý rok takhle stáli. Bylo tu tolik lidí, že jsme to nakonec vzdali. Už jsme se ale poučili, a ve frontě na věž se raději střídáme,“ vysvětluje Pavlína Pohlová.

Na akci vyrazila s celou rodinou, teď za ruku drží jen dceru Káju. Aby děti dlouhé stání vydržely, postupně jim ukazuje alespoň vnitřek chrámové lodi. Ten je v průběhu roku volně přístupný. Například o tom, proč se anděl na jednom z velkých pláten k návštěvníkům otáčí zády, se v něm však obvykle nepovídá.

„Malíř, který je autorem obrazu, byl svérázný člověk. A tak trochu bohém,“ vysvětluje skupince turistů průvodkyně před obrazem Nejsvětější trojice.

Brněnští konšelé a purkmistr, kteří malíři práci zadali, prý byli při placení velmi opatrní. A tak se jim volnomyšlenkářský umělec vysmál a anděla namaloval v úhlu zcela neobvyklém. „Vystrkuje na obrázku zadek,“ odhaluje průvodkyně jedno z tajemství kostela.

A obecenstvo jí naslouchá bez dechu. „Výklad se moc povedl. Člověk sice chodí do kostela a obdivuje, jak to v něm vypadá. Ale vlastně o něm dohromady nic neví. Takhle najednou vidíte všechny věci v úplně jiném světle,“ chválí Noc kostelů Miroslava Frolcová.

Narodila se v Brně, už dlouho ale na jih Moravy jezdí jen trávit dovolenou. Žije totiž v německém Stuttgartu. „Nevím, jestli stihnu obejít všechny kostely, které se do akce zapojily. Ale rozhodně se o to pokusím,“ říká Frolcová.