Brněnská verze Mary Poppins: téměř ideální

Hledá se chůva, co se k dětem mile chová, umí různé hry hrát, nesmí být nervózní a na tváři bradavici mít. Tento inzerát chtěli podat Jane a Michael Banksovi, kteří z domu v Třešňové ulici vyhnali již několik ztrápených opatrovnic. Jejich text však otec hodil do krbu. A vtom se objevila Mary Poppins. Kouzelná chůva, jež se rozhodla změnit rodině Banksových život.

Tato scéna rozehrává muzikál Mary Poppins vycházející z knih britské spisovatelky Pamely Lyndon Traversové a filmu Walta Disneyho, který v roce 1964 získal pět Oscarů. Na divadelní jeviště londýnského Prince Edward Theatre příběh v roce 2004 poprvé přenesl Cameron Macintosh. Nyní Mary Poppins nastudovalo také Městské divadlo Brno a je tak šestou scénou na světě, jenž tento muzikál nabízí divákům.

Spolu s úspěšnou inscenací však všichni, jimž britský producent Macintosh práva na uvedení propůjčil (Městské divadlo o muzikál usilovalo tři roky), museli splnit mnoho přísných kritérií – drobné odchylky v kostýmech či scéně ano, zásahy do předlohy ne. To bylo směrodatné i pro herce a šéfa Hudební scény MdB Petra Gazdíka, pro něhož je Mary Poppins druhou samostatnou režií.

Petr Gazdík ctil londýnské či broadwayské nastudování: stejné je libreto i hudba, mírně se liší scéna, kostýmy a choreografie. Nové rysy Mary Poppins vtisklo herecké obsazení, úsměv na tváři jí naopak trošku zastírá nedotažené provedení některých triků, nedostatečná herecká průprava představitelů dětských rolí i rezervy účinkujících při náročném stepovém čísle.

Mary pokaždé jinak

O hlavní roli chůvy, která má svoji kouzelnou moc „vyzařovat“ a ne hrát, se dělí Radka Coufalová, Alena Antalová a Johana Gazdíková. Všechny Mary Poppins ztvárňují věrohodně a po svém: Radka Coufalová je nejvíce milou, důvěrnou i starostlivou přítelkyní dětí, Alena Antalová exceluje v pěveckých výstupech a Johana Gazdíková oplývá rázností, při zpěvu však působí, že tu nejlepší hlasovou polohu pro chůvu Mary stále hledá.

Skvělý výkon odvádí Martin Havelka, jenž z povahy úředníka Bankse těží maximum. Ze zasmušilého bankéře a uzavřeného otce dvou dětí se postupně noří do nálad radosti, pomatenosti i zoufalosti, aby se nakonec stal milujícím a empatickým mužem. Skvěle jej doplňuje Jana Musilová ztvárňující jeho ženu Winifred. V jedné z vedlejších postav září Zuzana Maurery představující starou a zlostně burácející slečnu Andrewsovou, jejíž monstróznost umocňují objemné černé šaty. Maurery si zkušeně pohrává s vysokými tóninami, své výstupy korunuje písní Žlučový likér (Brimstone and Treacle), v níž se pěvecky utkává s Mary Poppins.

Snad největší nároky na herce klade role kominíka Berta. Toho ztvárňují Dušan Vitázek nebo Denny Ratajský. Postava vyžaduje propojení herectví, zpěvu, stepu i fyzicky náročných čísel. Dvojici herců jednoznačně vévodí Dušan Vitázek, který je sice ve stepu o něco těžkopádnější, do Bertova charakteru však vkládá správnou míru rošťáctví i entuziasmu. Přesvědčivý je i v pěvecké poloze a je úplně jedno, zda se při tom prochází po jevišti, jeho stěnách či po stropě.

Téměř desetiminutové číslo Na to mám (Step in Time), z něhož Vitázek vychází jako ostřílený solitér, je choreograficky nejnáročnější částí inscenace – propojuje vícero tanečních stylů se stepem. Ten soubor Městského divadla trénoval od března minulého roku. Účinkující z company dokazují, že na sobě tvrdě pracovali, stepují a zpívají současně. Přesto ještě nejsou v naprosté souhře, k dokonalému vyznění stepových variací postrádají více lehkosti a rychlosti. Choreograficky neuspořádaně působí také scéna s pouštěním draků, nepřehledné je dlouhé hudební číslo v parku, kde se objevují historické postavy včetně královny Viktorie.

Tu snadno, jindy ztěžka, brněnská Mary Poppins na jevišti čaruje. Přesto je v inscenaci minimum triků a kouzla, jenž vyžadují spoluúčast dětí (vybalování věcí z brašny) či ostatních členů souboru (odnímání úchytů po návratu chůvy), působí nepřirozeně. Vedle techniky a cviku totiž záleží i na náhodě, a ta se v jednotlivých představeních různí. Své největší a nejzdařilejší kouzlo si chůva Mary Poppins nechává až na závěr inscenace, kdy uchvacuje malé i dospělé diváky.

Kostýmy s nápadem

Hudba inscenace vychází z původních písní bratrů Shermanových, jenž provázely Disneyho film. Novější skladby George Stilese a Anthonyho Drewa navazují na filmové melodie i humor, což v úvodní části dokládá například píseň Ideální chůva (Practically Perfect). Hudebního nastudování se v Brně zhostil Dan Kalousek. Orchestr Městského divadla divákům postupně zahraje více než dvacet písní, z nichž nejpodmanivější je Čim Čimini (Chim Chim Cher-ee). Tato skladba, jenž filmu vybojovala jednoho z Oscarů, v inscenaci zazní několikrát a v různých úpravách.

Uhrančivá je píseň Zlobí, zlobí (Temper, Temper), ve které děti po odchodu chůvy z pokoje dostávají výchovnou lekci od rozzlobených hraček. Na tuto melodii evokující tajemně-pohádkové kousky skladatele Dannyho Elfmana existuje i obměněná a méně strašidelná verze Playing The Game (pro ni se rozhodlo například holandské divadlo), při níž chůva zůstává spolu s dětmi.

Brněnské pojetí Zlobí, zlobí je specifické nápaditým zpracováním kostýmů hraček. Ty oživlým figurkám přidávají na výšce i objemu – větší hračka, intenzivnější pocit strachu. Kostýmy ostatních postav v inscenaci odkazují k tradici anglické módy a z většiny kopírují britskou či americkou produkci. Přesto mají návrhy Andrey Kučerové nové nápady, barevnost do příběhu vnáší ve fantazijních obrazech.

O něco málo realističtější polohu, než jaké mělo britské nastudování, vtiskl muzikálu scénograf Petr Hloušek, pro něhož je Mary Poppins první celoinscenační prací. Z interiéru útulného domu rodiny Banksových Hloušek diváky přenáší na vrcholky střech začouzeného Londýna, do potemnělého prostředí banky či parku a zajímavě kombinuje využití kulis s projekcemi.

Rodinný muzikál Mary Poppins je nejdražším a technicky nejnáročnějším kouskem v historii Městského divadla, který paradoxně více než na kouzlech staví na příběhu. Příběhu o tom, že hlavně odhodlání a víra dělají věci takovými, jakými je lidé chtějí mít. Toto odhodlání provázelo i tým inscenátorů, jimž i přes některé nedostatky v nastudování patří poklona za to, že se jim do českého (brněnského!) divadla podařilo přilákat nejznámější létající chůvu na světě.

Psáno z premiéry (20. listopadu 2010), odpolední veřejné generálky (19. listopadu) a reprízy (28. listopadu).