„Byla to naše první a doufáme, že ne poslední účast na tomto krásném a ve světě velmi váženém festivale," říkají jednohlasně Karel Heřman a David Synák z Čankišou.

Jaká atmosféra na vás na Borneu dýchla?

K. H.:Velké horko a velké dusno. Ne, vážně, byla to pro mě nejkrásnější a nejlepší akce, kde jsem kdy hrál. Zhruba tři metry za pódiem začínal hustý prales se vším všudy a před námi stálo deset tisíc lidí, které to ohromně bavilo. K tomu bezchybná organizace, setkání ze světovými esy world music a do toho exotika, Pacifik a Jihočínské moře. A všude kolem velmi přátelští lidé včetně našeho čínského průvodce Wee Minga.

V jaké sestavě jste na festival odjeli a s jakými nástroji?

K. H.:Měli jsme s sebou jen takzvanou nástrojovku, která se dá relativně jednoduše převážet letadlem. Jsou to kytary, ukulele, saxofony, didgeridoo, djembe a podobně. Velké a těžké věci, jako jsou bicí, komba a akordeon, jsme si půjčili na místě.

D. S.:Čankišou má sedm členů. Kromě Honzy, našeho bubeníka, kterého zastupoval Martin Čech, jsme hráli v sestavě jako obvykle.

Zleva: David Synák, Karel Heřman, Zdeněk Kluka, Martin Krajíček, René Senko, Martin Čech, Roman Mrázek.

Podle čeho jste vybírali, co zahrajete?

K. H.:Vystoupili jsme se současným repertoárem, to znamená věci z naší loňské desky Faÿt v kombinaci s těmi předešlými. Sice nám pořadatelé řekli, ať hrajeme spíš „měkčí" písničky, než jsou na naší poslední desce, ale my jsme se na to vykašlali a udělali správně. Lidi si koncert, myslím, užili.

Měli jste čas poznat Borneo více? Třeba ve volném čase?

K. H.:Ano, měli. Po skončení festivalu jsme zůstali ještě čtyři dny ve městě Kuching, což je hlavní město malajského státu Sarawak. Podnikli jsme výlet do džungle, národního parku Bako orangutaní rezervace. Během festivalu jsme se samozřejmě rochnili v moři, které je ale neuvěřitelně teplé.

Jak dlouho trvala cesta a jak moc pro vás byla náročná?

K. H.:Tam jsme letěli „jen" do Kuala Lumpur, kde jsme měli dva koncerty. To trvalo asi čtrnáct hodin plus čekání na přestupu v Dubaji. Po čtyřech dnech jsme pak odletěli do Kuchingu. Zpátky to ale bylo horší. Bylo to opravdu úmorné, domů jsme dorazili naprosto vyčerpaní.

D. S.:Letiště v Dubaji je krásná přehlídka lidských vizáží, ras a druhů oblečení. Třeba týpci oblečení v bílých froté ručnících, jsou právě z Malajsie, pak různí muslimové cestující do Mekky… To vše na pozadí luxusu nejdražších obchodů.

Chutnala vám tamější kuchyně?

K. H.:S naším průvodcem jsme byli na večeři v přepychové thajské restauraci. Nevím, co všechno jsme jedli, ale bylo to skvělé. Jinak všude byla různá čínská bistra. Po festivale jsme totiž bydleli v čínské čtvrti v Kuchingu, kde se dalo za zhruba 30 Kč bohatě, a hlavně výborně najíst. A to jsme taky každodenně a s radostí činili.

Setkali jste se na Borneu s něčím, co vás nemile překvapilo?

K. H.:Všude přítomná klimatizace nastavená na pro nás nesnesitelných 16 stupňů. Takže při vstupu do jakékoliv místnosti, autobusu či auta jsme se oblékali.

Do konce prázdnin vás čeká deset koncertů. Jak vlastně Čankišou tráví léto?

K. H.:Hraní je naštěstí dost. Tři z nás ještě hrají s Ukulele orchestra jako Brno a já pracuji v kulturním zařízení. A tam mám teď také hlavní sezonu, takže se rozhodně nenudím.

Co připravujete v nejbližší době pro jihomoravské fanoušky?

D. S.:Fanoušci musí přijet na fesťáky. I když pozor! 15. září zahrajeme v jeskyni Výpustek v Moravském krasu na ojedinělém festivalu Didgeridoo v jeskyni. Myslím, že to bude stát za to a že překvapíme i sami sebe. Bude to totiž akusticky.