Pojďme se společně vydat zpět do budoucnosti. Do světa, kde nejen poručíme větru a dešti, ale ovládneme vesmír. Do doby, kdy tyto plány hlásali vládní i vědečtí představitelé. A kdy se utopistických vizí chopili umělci. Díla vzniklá v Československu mezi léty 1948 a 1978 představuje výstava brněnského domu umění pod názvem Planeta Eden. Brňané mají již jen týden na návštěvu expozice, kterou od května vidělo přes devět tisíc lidí.

Expozice odkazuje k plánům na rajský život i ke knize Stanisława Lema. S hravostí, ironií i varovně zvednutým prstem před nereálností plánů a politizací umění představuje sekce Film, Svět zítřka, Technika vítězí, Sluneční město, Mezi Radarem a Labyrintem a Retrofuturismus.

Návštěvník se nejdříve ocitne ve známém světě filmů z budoucnosti. Jsou zde představeny plakáty k dílům režisérů Jindřicha Poláka, Václava Vorlíčka či Oldřicha Lipského, ukázky z filmů i trojice „vesmírných“ skafandrů.

Dále stoupá do výšin literatury, ilustrací i stavebnic, hraček-lunochodů a světa Neználka. Zde zaujmou nadživotní figury právě z příhod, které sepsal Nikolaj Nosov. Ovšem na možnosti, jež tato hravá i při pohledu na řadu hraček nostalgická část nabízí, je expozice skromná.

V ostatních místnostech prochází divák mezi malbami, ilustracemi a plakáty měst budoucnosti předních českých výtvarníků, jakými byli Teodor Rotrekl, Zdeněk Burian či Teodor Pištěk. Planeta Eden dokazuje, že i v době komunismu u nás pracovali výborní umělci. Někteří brali možnost ilustrovat smělé plány na lepší zítřky jako jedinou šanci pro uplatnění své imaginace. Jiní vizím věřili. Je zajímavé pozorovat tyto rozdíly v přístupu k tvorbě.

Expozici uzavírá kritický pohled dnešních autorů na díla svých předchůdců. Člověk stane před ilustracemi, které vypadají jako vystřižené z Neználka. Při bližším pohledu zjistí, že místo idealizovaného chlapce stojí tváří v tvář jeho opravdovější, lidštější, i když zápornější verzi. Ta koketuje s dívkami i drogami.

Planeta Eden zaujme výpovědní hodnotou exponátů i formou kurátorského provedení Ivana Adamoviče a Tomáše Pospiszyla. Futuristicky laděný obsah výstavy doplňují bílé stěny a kontrastní červenočerný design v podobě vysvětlujících textů. Jedinou vadou je střídmost komentářů, které na diváky čekají na stěnách. Ti mohou občas ve smyslu exponátů a jejich souvislostí tápat.

Planeta Eden jednoznačně zaujala přední místo mezi brněnskými výstavami posledních let. A to také rozsahem doprovodných akcí, které nabídla (od bazaru komiksů po panelové diskuze na téma vývoje naší planety i umění).

Planeta Eden skončí 25. července. Z Brna se přestěhuje do pražského Centra současného umění DOX. Od její květ〜no〜vé vernisáže ji navštívilo přes 9 200 lidí. K porovnání: poslední velká výstava domu umění, která zahájila jeho provoz po rekonstrukci, přilákala necelé tři tisíce lidí. Trvala však jen dva měsíce.

Koncem Planety Eden zároveň začínají více jak měsíční prázdniny domu umění. Život se do budovy na Malinovského náměstí vrátí 1. října, kdy začíná výstava Dekadence Now! Visions of Excess. Ta představí dekadentní projevy v současném výtvarném umění. Ukáže díla amerického fotografa Joela Petera Witkina nebo maďarského výtvarníka Gézi Szöllősiho. Tematicky i programově se Dekadence Now! propojí s pětačtyřicátým Mezinárodním hudebním festivalem Brno – Moravský podzim.