Loni v létě byl v německé Fuldě poprvé uvedený i muzikál, který teď nově nastudoval s týmem Městského divadla Brno režisér Stanislav Moša. Autorka knižní předlohy se sobotní brněnské premiéry osobně zúčastnila.

Jak jste se dostala k příběhu o dívce Janě, která v 9. století usedla na papežský trůn?

Náhodou. V jedné knize jsem kdysi objevila jen letmou zmínku o postavě jménem papež Jana. Zarazilo mě právě to netradiční spojení, takže jsem se o to začala zajímat. Nakonec můj výzkum o Janě trval dlouhých sedm let. Za tu dobu jsem zjistila, že se o této postavě mluví po staletí, ale přitom o ní lidé nemají velké povědomí. Vzpomeňme jen na krále Artuše. To také není nic jiného než legenda. Excalibur byl jen pověst, neexistují důkazy, že by se to kdy stalo. Ale o králi Artušovi se vypráví stále, přitom o papeži Janovi ví jen velmi málo lidí.

Historikové se dodnes přou, jestli jde o smyšlenou legendu, nebo pravdivý příběh. Jaký je váš názor?

Především je jasné, že celou pravdu o tom, co se dělo okolo roku 855 před naším letopočtem, už se nikdy nedozvíme. Myslím si ale, že se mně podařilo nashromáždit tolik všemožných střípků, abych mohla tvrdit, že Jana skutečně existovala. Samozřejmě, že spoustu věcí jsem si v románu upravila nebo přimyslela. Ale myslím si, že tak, jak jsem příběh napsala, se něco hodně podobného tehdy skutečně odehrálo.

Zmínila jste, že váš dědeček Josef pocházel z Čech. Co všechno o jeho původu víte?

Bohužel velmi málo. Víme o něm vlastně jen to, že se narodil 21. března 1888 někde v Čechách, ani přesně nevíme kde. V roce 1903 potom jako patnáctiletý emigroval s rodinou do Spojených států. Tolik věcí bych se dnes dědečka vyptala, a nejen o české kultuře! Pobízela bych ho, aby mi povyprávěl co nejvíce ze svých vzpomínek a zážitků, vždyť je to část mé rodové historie. Mrzí mě, že už tu možnost nikdy mít nebudu.

Kolik vám bylo, když umřel?

Osmnáct. Jenže už několik let předtím jsem odešla studovat na univerzitu a měla mnoho dalších zájmů. Navíc děti jsou v tomto hloupé a nepátrají po minulosti svých předků. Můj o dvanáct let starší bratr Donald měl možnost poznat dědečka lépe, ale ani on si moc víc nepamatuje.

V České republice jste poprvé. Znáte přesto nějaké české autory?

Bohužel ne. Ale než jsem do Brna přijela, zajistila jsem si několik filmů od českých tvůrců, abych alespoň trochu nasála melodii vaší řeči. Viděla jsem Ostře sledované vlaky nebo Lásky jedné plavovlásky od Miloše Formana, což byl nádherný příběh z české vesnice. Režiséra Miloše Formana samozřejmě znám díky jeho americkým filmům, ale nikdy jsem se nedostala k těm jeho dřívějším českým. Tak jsem ráda, že jsem to teď mohla alespoň takto maličko dohnat.