Dlouhý knír, oči upřené do objektivu. Někdy s kočkou, jindy s hůlkou nebo mořskou hvězdicí. Dalího portréty zná celý svět, s jeho tvorbou to už tak jednoznačné není: za svůj život namaloval patnáct set obrazů, spoluvytvářel filmy, fotografoval.

A právě z této tvůrčí různorodosti těží výstava Zhmotnění neskutečného. Od 6. března ji v Brně vidělo přes osm tisíc lidí a poslední příležitost si Dalího díla prohlédnout trvá do konce tohoto týdne.

Výstava je to v mnohém netradiční. Sbírka pochází z Francie a její majitel zůstává v anonymitě. Zastupuje jej proto společnost Sarl Amiencom a ta výstavu představuje v menších městech napříč Evropou jako „unikátní" výběr Dalího ne příliš známých děl. Pojmenování Zhmotnění neskutečného pak odkazuje k Dalího surrealistickým dílům a zhmotnění snů.

Především s ohledem na způsob prezentace děl je však výsledný dojem celku víc než rozpačitý. Dalího výstřední a teatrální osobnost se z brněnské expozice téměř vytrácí a umělcova tvůrčí síla jen slabě rezonuje ve vitrínách vystaveného.

Není to totiž Dalího dílo, jenž k člověku promlouvá, ale průvodní popisky exponátů: tu jsou „nádherné akvarely," jinde „pozoruhodná série talířů" či „velmi působivá série" dalších talířů. Zarážející je i nelogické opakování téhož pramenící zřejmě z jakéhosi univerzálního pojetí výstavy, které se přizpůsobuje různým prostorům.

Autorům koncepce výstavy přitom nelze vytýkat, že návštěvníkům představují právě tuto výseč umělcovy tvorby. Lze však cítit oprávněné zklamání nad tím, jakým způsobem a s jakým záměrem se svého záměru zhostili: sterilně a bez zájmu vtáhnout diváka do širšího kontextu, s jakýmsi všudypřítomným kalkulem a nebetyčnou snahou poukázat na vše, co může Dalího značku zúročit.

Litografie vytvořené k životopisu sochaře Celliniho, dřevoryty inspirované Božskou komedií. A také talíře a popelníky, medaile pro fotbalové mistrovství světa, viněty pro vinařství či návrhy poštovních známek. To vše v jednom celku necitlivě vsazeném do místa, v němž výstava právě přebývá.

Muzeum města Brna přitom nabídku poskytnout Dalímu alespoň tento krátkodobý azyl zamýšlelo jistě v té nejlepší víře: nabídnout městu, co dosud nemělo.

A tak má i Brno po stálé a zajímavé expozici Salvadora Dalího v Praze konečně svého surrealistu. Co na tom, že jen na pár týdnů, alespoň se brzy zapomene na rozporuplné vyznění zapůjčené sbírky a kurátorské nedodělky. Ostatně – vždyť i Dalí údajně rád vysvětloval význam své práce a s detaily si hlavu příliš nelámal.