Jak vnímáte narozeninové oslavy?

Nebilancuji, zásadně neslavím a svůj věk ignoruji. Zkrátka dělám, že se mě to tři čtvrtě století vůbec netýká. Dlouhověkost máme tak nějak v rodě. Maminka oslavila v červnu devětadevadesát let! V takovém případě je ovšem oslava na místě. V jedněch novinách potom vyšla právě z oslavy maminčiných narozenin naše společná fotka a moderátor Aleš Cibulka mi poslal esemesku tohoto znění: ‚Hezká fotka v tom tisku! A ty jsi ta nahoře, nebo ta dole?' (smích)

Co je motorem, který vás neustále žene dopředu?

Když je povolání zároveň koníčkem, tak co víc si přát. Stále moc ráda zpívám, a co je důležité, stále mám své příznivce. V posledních letech dokonce i mezi mladými. Na Open Air Festivalu Trutnov mě nedávno jmenovali svojí královnou. Transparent s nápisem Evička sem patří, mě dojal. Neříkají mi tam Pilarka, ale překřtili si mě na Eva Šuby duby.

Chystáte ke svým narozeninám nějaké koncerty?

V těchto dnech jsem měla řadu vystoupení, přesně v den svých narozenin budu zpívat s Bohemia Big Bandem a s kapelou Víta Fialy na dvacátém ročníku Mezinárodních jazzových dnů v Dubé-Nedamo-vě, které jsme s mým kapelníkem Vítem Fialou zakládali. A díky těmto jazzovým dnům jsme se oba také stali čestnými občany města Dubá, na což jsme patřičně hrdí. Týden nato zazpívám opět na letním festivalu v Trutnově musím přece coby královna zkontrolovat své poddané! (smích)

Jak často zajíždíte do svého rodného Brna?

Přijíždím každý měsíc, někdy cestu spojím s nějakou akcí, jindy přijedu vyloženě soukromě. Stále tam žijí moje maminka a sestřenice.

Je období, na které ve své kariéře vzpomínáte nejraději?

Nejsem z těch, kdo by nějak zvlášť vzpomínal, ale když už, pak nejspíš na moje začátky v divadle Semafor a celkově „zlatá šedesátá".

A které byste naopak ráda vymazala?

Nikdo nevzpomíná rád na závažné choroby, a to je i můj případ.

Platí i u vás, že míváte před vystoupením pořád ještě trému?

A jakou! Naštěstí mě po pár odzpívaných taktech přejde a pak už je to jen radost.

Příští rok vás čeká jiné výročí: pětapadesát let na scéně. Chystáte něco na oslavu?

Chystám dva galakoncerty s několika pozvanými hosty. První bude sedmadvacátého října v brněnském Mahenově divadle, druhý devětadvacátého října v pražské Lucerně. Mými skvělými hosty budou Vojta Dyk, Matěj Ruppert, Petr Vondráček, skupina Wohnout, třináctiletý Tomáš Ringel a Karel Gott. Střídavě nás doprovodí Big Band Petra Soviče, kapela Víta Fialy a skupina Lokomotiva. A já už se moc těším, až si kromě sólových písní s každým zpěvákem „střihnu" duet. Tak hlavně, aby Pánbůh zdraví dal! Maminka už má v divadle zajištěnou lóži.

Aktuálně vychází v novém vydání kniha Potkala jsem léčitele, kterou jste napsala společně s léčitelem Jaroslavem Doubravou. Jak k tomu došlo?

Knížku jsme napsali asi před dvanácti lety, ale byla tehdy hodně rychle rozebraná. My se potom nestačili divit, když se začala prodávat přes internet, což je bez souhlasu autorů nezákonné. Tak nakonec zmizela úplně. Časem začaly chodit dopisy a maily s dotazem, kde by se dala ještě sehnat. Proto jsme se dohodli na novém vydání. A bude mít rovnou dva křty, ten brněnský druhého října tohoto roku. Jaroslav Doubrava i já samozřejmě budeme moc rádi při tom.

Většinou býváte v pozici zpovídané. Jak jste se v tomto případě cítila jako ta, která otázky pokládá?

Brala jsem to jako popovídání s příjemnými lidmi, všechno jsem točila a z toho pak vycházela. Záměrně jsem v textu nechala hovorovou řeč, aby výpověď dotazovaných nebyla zkreslená.

Jak trávíte letošní léto?

Pro mě ideálním způsobem: zpívám, fotím, učím se nové věci. A připravuji BOX 55, ve kterém bude pětapadesát písniček, pětapadesát receptů a pětapadesát fotoobrázků. A je mi to příjemnější než třeba povalování u moře. To bych se nudou utrápila!

Zmínila jste vašeho oblíbeného koníčka focení. Co bývá poslední dobou nejčastějším objektem vašeho zájmu?

Ráda fotím západy slunce, venkov i městská zákoutí. Nedávno mi přibylo pár nových fotografií z brněnského Petrova a z pražské Kampy. Celkem dost také vystavuji. Momentálně mám ve Mšeně v pořadí už svoji třiapadesátou výstavu. Tato je zrovna společná s fotografkou a mojí brněnskou sestřenicí Helenou Štefanovou. Letos ještě připravujeme společnou výstavu v Bohuňovicích a já pak ještě dvě samostatné v Mimoni a Novém Jičíně.

Existuje ještě něco, ať už pracovně nebo soukromě, co byste si v životě ještě chtěla splnit?

Člověk musí mít stále nějaké cíle nebo sny, ale prý není dobré je prozrazovat. Nemusely by se vyplnit.