Kliknutím zvětšíteKde jsou ty časy, kdy kina nabízela filmy pro děti a teenagery Housata, Jen si tak trochu písknout, Páni kluci, Už zase skáču přes kaluže nebo Sněženky a machři. Byly sice občas únikovou cestou filmařů od ideově poplatných látek, přesto se dělaly poctivě a jako dobová generační výpověď fungují dodnes.
Vedle Jiřího Mádla a jeho snímku Pojedeme k moři se v poslední době snaží tento žánr pěstovat řídké procento tvůrců. Patří mezi ně stabilně Petr Oukropec (Modrý tygr, Ani ve snu! a Mazel a tajemství lesa), podnětné příběhy hledá i Iveta Grófová (Pátá loď).
Radost budí nápadité animované příběhy, jakým byl předloni film Jana Bubeníčka a Denisy Grimmové Myši patří do nebe. Točí se pohádky všeho druhu, o dobrý rodinný film ale člověk téměř nezavadí. A to přesto, že se každoročně točí přes čtyřicet filmů (!). Každý odvážný počin a chuť nahlédnout do dětského světa současnosti se proto cení – a jeden takový natočil Dan Pánek.
Spielbergovská partička
Děti Nagana jsou docela obyčejný film, kde se toho zdánlivě moc nestane – jen se na malém městě rozhodne parta kluků natřít to ve venkovském pozemním hokeji nafoukaným teenagerům, kteří si hrají na borce. Pánek (jenž má na kontě dva thrillery Show a Taxi 121) však našel dobrý klíč, jak ho odvyprávět.
Jednak vyšel z vlastních zkušeností chlapce na malém městě, kde se – jak říká - daly hokejky koupit i v papírnictví. Jednak se šikovně inspiroval osvědčenými dětskými příběhy od Knoflíkové války a Bylo nás pět až po Spielbergova E. T. Mimozemšťana – kterého připomenou kluci z „Nagana“ svou jízdou na kolech. Pánek pracuje zručně s motivy přátelství, týmové hry a bitky mladších a slabších proti starším a silnějším, a také odvahy a hry fair play. Aniž by přitom od známých filmů opisoval.
Pojítkem je tu hokej a slavné vzory s Dominikem Haškem v čele, ten ale slouží jen jako vzdálený dětský sen. Film ostatně začíná záznamem Zárubova komentáře ze slavného hokejového utkání v Naganu, které celý příběh svižně předznamená.
V jeho centru je jedenáctiletý kluk se stejným křestním jménem jako slavný brankář, Dominik, jemuž kamarádi říkají zkráceně Dom. Nemá to tu úplně lehké, je náplavou z Prahy, což mu dávají někteří starší spolužáci znát. Navrch se nemusí s nevlastním otcem, novým matčiným partnerem. Machistický otčím vládne doma železnou rukou, Dominika považuje za slabý článek a nutí ho pomáhat při různých pracích, takže tomu klučičí dobrodružství často unikají.
Víc si rozumí se svým dědou, díky němuž se rozhodne sestavit hokejovou partu a utkat se se starším zkušenějším týmem. Musí při tom ale zvládnout ještě jiný, podstatnější zápas – se svým kolísavým sebevědomím, nedůvěrou rodičů i občasnými útěky před povinnostmi. A naučit se říkat jako chlap věci na rovinu.
Cit pro dětský svět
Drobné detaily se asi dají Pánkovu filmu vytknout, třeba že dnešní kluci už asi víc než sportovnímu utkání holdují počítačům a videohrám. Ale možná právě proto mohou být Děti Nagana hozenou rukavicí, že to jde i jinak. Protože venkovský sport se neomrzel a je pořád lepší honit se za fotbalovým míčem nebo tenisákem než vysedávat na gauči s tabletem.
Pánek navíc neudílí didaktické poučky, nekáže, co by se mělo (a nemělo). Příběh Doma a jeho kamarádů vypráví s nadhledem i pochopením pro dětský svět včetně trablů rodinných vztahů, jež musí malí hrdinové řešit, s citem pro venkovský kolorit. Kola, na nichž se kluci dopravují na tréninky či utkání, mu slouží i jako prostředek k větší dynamice vyprávění. Svým hrdinům napsal živé dialogy, jimž občas dávají jiskru sprostá slova, nikdy ale nepřekročí úměrnou dávku.
Dobrý casting
Šťastný byl každopádně dětský casting. Tom Brenton (který sbíral zkušenosti už v černé Havelkově komedii Vlastníci) je v hlavní roli Doma přesvědčivý, zvládá polohy naštvání, ublíženosti, nadšení i radosti. Dobře si vedou i protagonisté v dalších dětských rolích, z nichž někteří už mají za sebou rovněž herecké zkušenosti, třeba Fabián Šetlík nebo Johana Racková.
Zkušenou oporou je dětem Hynek Čermák v roli kouče, jemuž role sedla jako ulitá a jehož ironické poznámky patří k zábavným momentům. Podmračeného macha a otčíma si užil Pavel Batěk, jeho protiváhou je Ondřej Brousek, který se skoro nepozorovaně přehrál do rolí dědečků. A umí je.
Předchozí dva Pánkovy thrillery působily rozpačitě, na poli dětského filmu se mu ale daří. Děti Nagana jsou hravou a uvěřitelnou podívanou, jíž ve finále nechybí napětí. Aniž by moralizovaly, vedou dětské diváky k tomu, že nejen ve sportu, ale i v životě je dobré hrát fair play a držet při sobě. Stačily k tomu poetické letní kulisy, pár domácích interiérů a zaprášený plácek jako hřiště. To na jeden dětský film v době záplavy seriálů a filmů na streamech není vůbec málo.
Hodnocení Deníku: 70 procent
16
18
Kafe
Dům a zahrada
iReceptář
Kondice
Celebrity
TN.cz
