Další díly seriálu Malá divadla jižní Moravy najdete ZDE

Na představeních Divadla Feste to diváci nemají jednoduché. Co nová hra, to originální autorský přístup. I publikum se stává součástí inscenace. Třeba už jen tím, že se setká s tématy, která mnozí považují za okrajová. „Snažíme se komunikovat s divákem, kterého nenásilně nutíme, aby si kladl otázky. Většinou ty, na které se sám bojí zeptat, nebo si je nepřipouští,“ říká Kateřina H. Hanzlíková z Divadla Feste.

Dramaturgii i činnost Divadla Feste přibližuje další díl seriálu Brněnského deníku Rovnost Malá divadla jižní Moravy.

Putovní divadelní sdružení Feste nemá stálý herecký soubor a působí pod křídly občanského sdružení REPT. Název divadla je inspirovaný Šaškem Feste z Shakespearova Večera tříkrálového. Šašek si totiž často dával nepříjemné otázky a otáčel věci naruby. „Vycházíme z předpokladu, že přemítání nad otázkami typu: Kdo jsem já?, vede k otevřenému objevování „těch ostatních“. Identitu chápeme jako komunikaci mezi minulostí, přítomností a budoucností. To poskytuje podmínky pro odbourávání xenofobií, stereotypů, předsudků a dalších bariér,“ říká režisér a vůdčí osobnost Divadla Feste Jiří Honzírek.

První premiéru mělo divadlo před třemi lety v pražském experimentálním prostoru Roxy. Cyklus Identita tam odstartovalo představení nazvané Identita I.: Náš islám, které vzniklo v období mezi květnem 2006 a březnem 2007. Cílem bylo poukázat na kontrast mezi prožitými událostmi v životě českých muslimek i muslimů a tím, jak jej vykreslují média.

Poté se soubor představil také Brňanům, a to s premiérou českoněmeckého představení Popis obrazu (Bildbeschreibung), jehož premiéra byla v Domě umění.

Interakce s diváky využívá další projekt – Osmdesátdevítka s podtitulem Trenažér jedné revoluce. Scénáristé Jiří Honzírek, Tomáš P. Kačer a Jakub Macek inscenaci pojali jako zážitkový seminář, happening, na téma listopadové revoluce roku 1989. „Divadelními prostředky jsme oživili trenažér revoluce a každý si může nanečisto zažít sametovou revoluci,“ přiblížil Honzírek dílo, které mělo premiéru v listopadu 2008 na Sklepní scéně Reduty.

K osmistému výročí Zábrdovic, dnešní brněnské čtvrti, vznikla inscenace Marie Restituta aneb Nemocnice na kraji Říše. „Marie Restituta, občanským jménem Helena Kafková, byla zatčena, roku 1942 odsouzena a o rok později popravena. Její soud i popravu doprovázelo mlčení,“ řekl Honzírek a upřesnil, že hra je především obrazem němého přihlížení masy.

Nejnovější inscenací v repertoáru divadla je hra Be Free! využívající pouze pohybů a mimiky herců. Režisér Jiří Honzírek se tentokrát rozhodl zpracovat téma česko-německých vztahů s důrazem na historickou událost z května 1945, kdy došlo k vysídlení Němců z Brna označovaném též Pochod smrti. „Vycházeli jsme z předpokladu, že poznání traumat zpřístupňuje reflexi současnosti. Nešťastná historie se tak může stát výchozím bodem pro dialog o budoucnosti,“ řekl o koncepci inscenace Honzírek.

Nejdéle v divadle působí Jan Grundman, který účinkoval ve všech inscenacích a Barbora Milotová, dále s divadlem Feste spolupracovali například Tereza Richtrová, Eva Kodešová či Sergej Sanža.

V těchto dnech inscenuje Jiří Honzírek (jako hostující režisér) současnou hru Bambiland od Elfride Jelinek, kterou v premiéře 17. dubna uvede Slovácké divadlo v Uherském Hradišti.

Kateřina H. Hanzlíková z Divadla Feste říká: Be Free! je hrou beze slov

ROZHOVOR
– Jako interpretka působí Kateřina H. Hanzlíková v Divadle Feste od minulého roku. Spolu s divadlem ji okouzluje tanec. „Věnuji se sólovým projektům, učím scénický tanec i contemporary dance,“ říká devětadvacetiletá studentka Masarykovy univerzity v Brně.

Které z děl v repertoáru divadla považujete za nejzásadnější?

Těžko říct. Náš Islám je zásadní už jen tím, že se jednalo o první představení. Osmdesátdevítka byla zásadní zase svou interakcí, kterou zahrnuje diváka do představení, Marie Restituta potom prostředím, ve kterém byla uvedená, Be Free! pak tím, že bylo zpracováno jen pohybově, beze slov. A Popis obrazu, pro mě asi největší divácký zážitek, považuji za zásadní pro jazykovou hru fungující na bázi improvizace. Každá inscenace je zpracována úplně jinak, proto za zásadní považuji všechny.

Čím se představení Divadla Feste odlišují od inscenací jiných divadel?

Především jasnou dramaturgickou linkou, kterou je hledání vlastní identity člověka. Také se vyjadřují k aktuálním společenským problémům. Jistým způsobem se liší i tím, jak se snaží komunikovat s divákem, kterého nenásilně nutí, aby si kladl otázky, na které se bojí zeptat.

Na jakých inscenacích jste se podílela před příchodem do souboru?

Jako tanečnice a později i jako choreografka jsem vystupovala v představeních amatérského tanečního souboru Bardo. Minulý rok jsem účinkovala v choreografii malajsijského tanečníka Gabriela Wonga, v rámci pohybové spolupráce jsem se podílela na Láskách jedné plavovlásky v režii Vladimíra Morávka.