Nejstarší vycpaniny ptáků, savců, ryb i obojživelníků, ale i trofeje z výprav do Afriky, Asie, Kanady nebo Jižní Ameriky v depozitářích ukrývá Zoologické oddělení Moravského zemského muzea. Jen málokdo tuší, že se Brno pyšní největší sbírkou krabů v Evropě či parožím dvaadvaceteráka, nejsilnějšího jelena v České republice.

Zoologické oddělení vzniklo ještě před oficiálním založením Moravského zemského muzea v roce 1817. A i když byl tehdy počet exponátů nízký a rostl pomalu, obsahovalo oddělení převážně sbírky obratlovců. Dnes zoologické oddělení Brňané najdou v Biskupském dvoře (vedle Zelného trhu), kde je také část depozitářů. „V půdních prostorách Biskupského dvora jsou preparáty ptáků, ve sklepení pak lihové preparáty. Stěžejní část sbírek je v Budišovském zámku, který je asi třicet kilometrů od Brna,“ uvedla mluvčí Moravského zemského muzea Eva Pánková.

Smutek pro jesetery

Všechny prostory však působí spíše provizorně a preparáty i přes odbornou péči pracovníků muzea strádají. „Na půdě je v létě příliš horko, v zimě zase vlhko. O uložení lihových preparátů ve sklepě raději nebudu mluvit. Na druhou stranu zámek v Budišově, kde máme největší plochu, je jediný depozitář v České republice, který je přístupný,“ přibližuje zázemí zoologického oddělení jeho vedoucí Miroslav Šebela.

V Budišově návštěvníci najdou hlavně exotická zvířata, kolekci ptactva z Jakutské oblasti nebo ucelenou sbírku jeseterů. „Tyto ryby se ještě před dvaceti lety běžně lovily, třeba v Dunajské deltě. Ta je teď pod ochranou UNESCO a exponáty dnes již téměř vyhynulých jeseterů jsou smutným dokladem toho, jak se příroda mění k horšímu,“ říká Šebela. Zajímavá je z budišovských exponátů největší sladkovodní ryba na světě – vyza velká, která dosahuje váhy až tisíc kilogramů.

Faunu Moravy podrobně přibližuje stejnojmenná stálá expozice Moravského zemského muzea v Biskupském dvoře, která je však do října tohoto roku kvůli rekonstrukci areálu uzavřena. „V roce 1968 ji vytvořili Zdeněk Kux a preparátor Josef Tesař a doposud je to naše nejnavštěvovanější dlouhodobá expozice. Na svou dobu byla opravdu unikátní,“ dodal Šebela. Prozradil také, že do jejího znovuotevření v říjnu připravují dva nové exponáty: losa evropského, který se u nás v současnosti objevuje už jen na Jindřichohradecku, kam se občas „náhodně“ zatoulá z nedalekého Polska, a největší paroží v České republice z nejsilnějšího jelena „dvaadvacateráka“ uloveného před třemi lety v Libavé.

Z bince do Betléma

Zoologické preparáty ve sbírkách Moravského zemského muzea dělí pracovníci následovně: na dermoplastické (vycpaniny), balky (kožky a mumie sloužící badatelům), lihové preparáty, osteologické (kostry a lebky), oologické (vejce) a ostatní.

Oddělení zoologie vede Šebela už více jak dvacet let. „Do muzea jsem sice přišel už v roce 1975, ale protože tehdy nebylo volné místo, nastoupil jsem na post uklízečky,“ vzpomíná na své začátky v Moravském zemském muzeu Šebela, který se vedoucím oddělení stal po Zdeňku Kuxovi. Právě Kux Šebelovi poradil, ať se soustředí na výzkum žab, a Šebela si pro své pokusy vybral desetihektarové mokřady u Novomlýnských nádrží. „Byly to spíš jámy plné bince, na nichž jsem chtěl studovat a následně dokázat přirozenou obnovu přírody,“ dodává Šebela.

Oblast, které se dle dřívější tradice Němců chovajících ovce přezdívá Betlém, Šebela oplotil. Po dvaceti letech se příroda samovolně obnovila a na novém základu lužního lesa se usídlili vodní skokani, čolek velký, bobr evropský nebo ptáci volavka červená a vzácná vlha pestrá. V roce 1990 byly jihomoravský mokřad Betlém a sousední Dolní mušovský luh prohlášeny přírodními památkami.