Smrt několika nevinných Brňanů, poranění vyžadující nemocniční léčbu a nezapomenutelné šrámy na duši. Okupaci druhého největšího města tehdejší Československé socialistické republiky si pamětníci z Brna z hlavy vymažou jen stěží.

Anna Pecková, čerstvá absolventka oboru fotografie na Střední umělecké škole, vyrazila jedenadvacátého srpna v roce 1968 navzdory všemu nebezpečí s fotoaparátem do ulic. Snímky, které si až doteď schovávala doma na půdě, vystavuje v Galerii pod Petrovem. „Nefotila jsem proto, abych fotky někde ukazovala. Vůbec jsem netušila, do čeho jdu, nepřemýšlela jsem nad tím, že by mě třeba mohl někdo zastřelit,“ vzpomněla fotografka Anna Pecková.

Některé posbírané materiály, na nichž Pecková zdokumentovala zejména protiokupační hesla, autorka v minulých letech vystavovala na Nové radnici v Brně a v knihkupectví Academia na náměstí Svobody. Řada snímků v Galerii pod Petrovem, mapující projevy odporu vůči okupaci sovětských vojsk, však spatřuje světlo světa vůbec poprvé.

„Dvaadvacet fotografií vystavujeme v naší galerii ode dneška. Výstavu jsme připravovali delší dobu a její oficiální vernisáž jsme symbolicky naplánovali na čtvrtek, na den čtyřicetiletého výročí okupace,“ představil výstavu galerista Jaroslav Zděnek. Pecková v současnosti fotí na volné noze a pracuje pro Moravský zemský archiv. K uspořádání výstavy ji motivovalo také to, že by mladí lidé na tuto nepříjemnou událost neměli nikdy zapomenout.

„V době okupace jsem žila v Nerudově ulici. Asi ve čtyři hodiny ráno jsem slyšela tanky, vyběhla jsem na ulici a začala fotit. Pak jsem hned běžela domů a z médií se dozvěděla, co se děje,“ popsala Pecková své bezprostřední pocity ze začátku příjezdu vojsk Varšavské smlouvy. Vojáky se zbraněmi a tanky se většinou fotit neodvážila. Už tak to podle ní bylo dost riskantní. „Tanky jsem fotila jen z vrchu, když se obsazovala televize a rozhlas,“ řekla autorka.

Fotografie, které připomínají hesla odporu jako například: Raději bych si život vzala, než bych okupantům vejce dala, budou v galerii viset čtrnáct dní. Návštěvníci na nich mohou zhlédnout i hesla novinářů. „Byla jsem i u toho, když vojsko vyvádělo lidi z redakce Rovnosti. Tam jsem anonymně také několik fotek poslala,“ řekla o výstavě k roku 1968 Pecková.