Tereza Kabůrková je mladou a začínající fotografkou. O jejích pracích se říká, že mají blíže k malbě než fotografickému umění. Ona však o sobě tvrdí: „Fotím jen všední náměty a jsem obdivovatelkou prosté krásy.“ O tom, jak Kabůrková ve svých fotografiích zachycuje kouzlo prostých předmětů, přesvědčí ode dneška všechny návštěvníky Galerie G99 v Domě pánů z Kunštátu její nová výstava Jsem doma a Jdu ven.

 

„Tento projekt vznikl spojením dvou předchozích výstav, které jsem měla v Praze a Ostravě. Některé z fotografií jsem ale přidala až dodatečně, těsně před výstavou. Téměř nikdy si totiž fotografické cykly přesně neplánuji. Chápu to spíše jako plynulý a otevřený proces. Ve výběru fotografií mě také ovlivnila velikost výstavních prostor galerie,“ uvedla Tereza Kabůrková.

Vnitřní klid

Ve velkoformátových fotografiích Terezy Kabůrkové se objevují vtipné i esteticky laděné detaily. Kabůrková pracuje s takzvaným skládáním obrazů, ke kterému přispěl i její zájem o čínskou filozofii a umění. „Nejvíce mě inspiruje příroda a vesnice Týnec, kde vždy trávím několik měsíců. Právě na venkově si uvědomuji krásu tradičních předmětů. Někdy třeba dlouho sedím a věci jen pozoruji. Pak je teprve vyfotím. V Praze pak fotky vyvolávám,“ dodala Kabůrková.

V poslední době je autorčinou nejpoužívanější uměleckou formou zátiší. „To nejvíce odpovídá jejím snahám nalézt vnitřní klid a vyrovnanost. Fotografie se stává dominantní, ale přesto zůstává otevřena a zobrazuje sama v sobě své tajemství,“ uvedla kurátorka výstavy Adéla Hrušková. Kabůrková si vlastní styl určuje už od svých studií v Ateliéru fotografie v Ústí nad Labem.

Jít si svou cestou

Fotografie si Kabůrková sama zpracovává. Zvětšování se vyučila – a stále ještě učí u zastánce fotografického purismu Pavla Baňky. „Profesor Baňka mě hodně ovlivnil, máme například stejný pohled na krajinu. Moji tvorbu však neurčoval, už od začátku si jdu svou cestou,“ upřesnila Kabůrková.

Výstava je součástí projektu Kick-off, který připravují studenti Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.