Gazdík: Role Valjeana pro mě přišla ve správný čas

Zkušenosti ze všech těchto rolí naplno zúročil loni v muzikálu Les Misérables (Bídníci), kde ztvárnil hlavní postavu galejníka Jeana Valjeana. Právě za ni je Petr Gazdík nominovaný na letošní Cenu Thálie v muzikálové a operetní kategorii. Jestli cenu v konkurenci s „Drákulou“ Danielem Hůlkou nakonec získá, se rozhodne v sobotu v živém přenosu České televize. „Šance jsou vyrovnané, je to padesát na padesát,“ říká Gazdík diplomaticky.

Jaká byla první reakce, když jste se dozvěděl o obsazení do role Jeana Valjeana?
Věděl jsem, že se se mnou pro tuto roli počítá už několik let předem, takže jsem se těšil. Byla to náhoda, většinou jsme my herci svým obsazením překvapovaní na poslední chvilku.

Neměl jste strach ze srovnání s vaším alternantem Janem Ježkem, který je u nás už „ostříleným“ Valjeanem?
Nemám tendenci s kýmkoliv soupeřit nebo se srovnávat. Takže podobným strachům nepropadám. Byl jsem naopak potěšený, že budu v alternaci právě s Honzou.

Máte pocit, že jste k takové roli „dozrál“ a přišla pro vás ve správný čas?
Myslím, že to je věc, kterou by měl posoudit někdo jiný. Já osobně takový pocit mám. Neuvědomuji si nic, co by pro mě bylo u role Jeana Valjeana nějakou vnitřní překážkou.

Byla to pro vás zatím největší muzikálová výzva a role, se kterou jste při zkoušení nejvíc natrápil?
To se tak nedá říct. Mám už za sebou několik velkých hereckých úkolů, ať už v muzikálu nebo v činohře, a díky bohu jsem se kvůli žádnému nijak zvlášť „trápit“ nemusel. Je to spíš radost z hledání, dobývání dosud neznámého, neustálé překonávání se. Trápení to ale rozhodně není.

Kterou pasáž máte z Bídníků nejraději?
Muzikál je dobrý od začátku do konce, jedna pasáž bez druhé by tam neměla tu sílu.

Viděl jste obnovenou verzi muzikálu Drákula, za níž je na Thálii nominovaný Daniel Hůlka?
Bohužel zatím ne, ale viděl jsem Daniela v původní verzi někdy v devadesátých letech. A tehdy byl jako Drákula skvělý.

Jak v konkurenci s Danielem Hůlkou vidíte svoje šance?
Padesát na padesát.

Jak teď prožíváte období od poloviny ledna, kdy byly oznámeny nominace a všichni se vás ptají na pocity?
Beru to s nadsázkou. Stále dokola odpovídám, jak se cítím. A je to pořád stejné – dobře. (smích) Jsem hodně ponořený do další práce, připravujeme premiéru Ptákovin v režii Standy Moši, máme za sebou premiéru Nahé múzy, s anglickou verzí Jesus Christ Superstar jsme na turné po Německu a začali jsme už také tréninky stepu pro českou premiéru světového muzikálového hitu Mary Poppins.

Zaskočil vás momentální zvýšený zájem o vaši osobu?
Ani ne, protože žádný zásadní zvýšený zájem nepociťuji.

Co hlavně stojí za vysokou úrovní muzikálů v Londýně a v New Yorku?
V žádném ohledu nezapomínají na to, že ten bussines se jmenuje „show“. Jde jim především o vytvoření co nejlepší divadelní inscenace, která má samozřejmě za úkol udělat i co nejvyšší zisk. Málokdy je to naopak. Velkou roli v tom hraje také velká tradice a tedy i vysoká profesionalita všech profesí.

Viděl jste ve světě vyloženě špatný muzikál, propadák?
Asi ano, ale pokaždé jsem měl pocit, že to tentokrát prostě jenom nevyšlo i přesto, že všichni vynaložili stejné úsilí jako v jiných, úspěšnějších případech. Rozdíl je také v tom, že tam to diváci okamžitě poznají a velmi rychle to podobné produkci spočítají.

Existuje titul, který vás oslovil ve světě, ale víte, že je nemožné ho někdy uvést u nás?
Podle mě jich pár existuje, ale jsem přesvědčený o tom, že se dřív nebo později k nám stejně dostanou. Třeba Spamelot je výborná inscenace, která je však založená na specifickém anglickém humoru a znalosti některých starších muzikálů, které se u nás nehrají nebo jenom sporadicky. Přesto už po tomto titulu sáhli v Plzni.

Má podle vás český muzikálový herec šanci prorazit ve West Endu nebo na Broadwayi?
Určitě ano, jenom je k tomu potřeba velká dávka odhodlání absolvovat řadu konkursů a prosadit se v té neuvěřitelné záplavě výborných interpretů. Tu spoustu lidí, kteří dokáží na velmi dobré úrovni tančit, zpívat a k tomu mají ještě i herecké kurzy, si neumíme ani představit.

Pokoušel jste se o to někdy i vy?
Ne. Sice se slušně domluvím anglicky, ale abych dokázal v cizím jazyce přemýšlet a pracovat s textem tak, jak bych si představoval, tomu jsem bohužel vzdálený.

Kde u sebe ještě cítíte rezervy, jak se herecky zdokonalovat?
Je to komplexní. Vždy, když začínám s novou rolí, kladu si otázku, jestli ji zvládnu. Nutí mě to pořád přemýšlet, jak na to, co udělat, aby odpověď mohla znít „ano“. Už jenom tím se, myslím, posouvám dopředu.

Žánr muzikálu znáte teoreticky i prakticky už několik let. Dovedete se vůbec ještě dívat na muzikálovou inscenaci jako běžný divák?
Asi ne, i když se o to snažím. Má to však něco do sebe. Když je něco skutečně dobré, většinou se zapomenu a vnímám jenom emoce a příběh. Vůbec mi to nedovolí soustředit se na jednotlivosti.

Od roku 2004 jste šéfem muzikálové scény Městského divadla Brno, už několik let předtím jste vedl vlastní nahrávací studio a divadlo G-Studio. Baví vás o divadle přemýšlet i jako podnikatel, manažer a produkční?
Rozhodně! Vždycky jsem měl touhu něco aktivně a komplexně tvořit. A s G-Studiem se mi tento sen z velké části splnil. Pokračování na pozici uměleckého šéfa muzikálu Městského divadla Brno je toho jakýmsi pokračováním, které navíc ústí do režijní práce. Třeba ještě před takovými šesti lety jsem si vůbec neuměl představit, že bych režíroval. Dnes se ve mně všechny ty zážitky a zkušenosti spojují a mám pocit, že by mi to už mohlo jít.

Dovedete si vůbec představit život bez divadla?
Nedovedu. Myslím, že každý, kdo má nějaký zážitek s dobrým divadlem, o něho už nikdy nechce přijít.

Co vás teď čeká?
Stále zůstávám na turné s Jesus Christ Superstar, těším se na premiéru Ptákovin u nás v divadle a vnitřně se připravuji na režii Mary Poppins.