Geniální Francois Villon blouzní na brněnském jevišti
Brno /RECENZE/ - Komorní scéna brněnského Centra experimentálního divadla, Divadlo U stolu, přichází s koncem roku s novou inscenací, jejíž tématem je život a verše francouzského básníka Françoise Villona.
Inscenace Teď na krk oprátku ti věší důmyslně propojuje čtyři různé jevištní formy. Vedle tradiční herecké akce jsou tak pro diváka připraveny také výrazový tanec, zpěv a básnické slovo.
Scénář připravila původně pro pražskou Violu Irena Žantovská. Brněnské Divadlo U stolu si ji upravilo k obrazu svému a se souhlasem autorky nejen původní název hry, ale také scénář. V malém sklepním prostoru tak vznikl svérázný jevištní útvar, který představuje geniálního středověkého francouzského básníka Françoise Villona.
Pod režijním vedením Františka Derflera nevznikla ovšem žádná románová divadelní adaptace Villonova života, nýbrž v pravém slova smyslu výrazně autentická životní zpověď Villona samotného. Precizně popisný Villon, který během svého života vystřídal řadu bizarních životní „rolí“, byl milovníkem žen, pijanem, rebelujícím výtržníkem i zlodějem, vrahem, uprchlíkem, učeným klerikem i bloumajícím tulákem hledajícím sebe sama.
Pařížská spodina
Dokázal ve své básnické tvorbě detailně a realisticky vykreslit nejen svůj vlastní život, ale i středověkou Francii ve všech jejích rozmanitých barvách, a nahlédnout přitom bez sebemenšího uzardění do skrytých zákoutí i té nejšpinavější pařížské spodiny. Toho v plné míře využívá právě Divadlo U stolu, když před divákem, prostřednictvím prosté expozice Villonových veršů, tohoto rozeklaného básníka doslova vysvléká do naha.
S Villonem se setkáváme na místě, kde strávil notnou dávku svého života. Ve vězení. Čeká tu na vykonání soudního ortelu, který jej odsoudil k smrti oběšením. Mříž a plápolající svíce, jediné kulisy, které na jevišti najdeme, i strohost a neútulnost samotné sklepní scény vytváří věrohodný obraz dobového pařížského lochu.
Společnost zde Villonovi dělají tři bytosti, které symbolizují jeho život. Blázen, Děvka a Smrt. Chvíli se zdá, že ony tři postavy jsou Villonovými veselými druhy, pak se však náhle stávají zdánlivě nezúčastněnými svědky jeho života, v jeden okamžik součástí jeho samotného a hned zas jeho pronásledujícími stíny a děsivými můrami. A při tom všem nepřestává Villon pět.
Odkrytí tváří
Své myšlenky, otázky, křivdy i prosby po rozhřešení, smrti i odpuštění taví do veršů, které v hereckém podání Lubomíra Stárka získávají zvláštní naléhavost. Villon před námi odkrývá všechny své tváře, v nichž nalezneme vtip, filozofické rozjímání, zoufalství, strach i bezstarostnost.
Divácky výjimečným zážitkem je syrově přednesený nářek někdejší sličné zbrojmistrové v podání Děvky ztvárněné Lucií Schneiderovou. Naopak menším zklamáním může být výkon Simony Zmrzlé, jejíž Smrti chybí, v porovnání s jejími hereckými kolegy, větší pohybová mrštnost a razance (byť rafinovaně krásná je bezesporu dost).
V závěru představení dochází v tanci k pomyslnému splynutí Villona i s jeho stíny Bláznem, Děvkou i Smrtí. Villon se tak stává před diváky tím, čím i jako básník byl mnohovrstevnatou bytostí. Nadto divák získá jednoznačný dojem, že Villona pověsili. Vždyť i závěrečná balada přednesená Děvkou a Bláznem dlí, že chudák už dotrpěl Villon jděte mu, lidi, na funus. I svíčky v jejich rukou mluví dostatečně výmluvně.
Historie nám však ukazuje, že Villona z vězení vždy nakonec zázračně propustili. Že by si z nás snad Villon, ten básnický holomek, i zde na jevišti Divadla U stolu tropil žerty?
Villon: Teď na krk oprátku ti věší
Úprava a režie: František Derfler. Hrají, tančí a zpívají: Lubomír Stárek, Simona Zmrzlá/Alžběta Vaculčiaková, Lucie Schneiderová/Kateřina Dostalová, Ladislav Odrazil/Jiří M. Valůšek. V prosincové premiéře uvedlo Divadlo U stolu (komorní scéna Centra experimentálního divadla)
IVA DOLEŽALOVÁ (Autorka je publicistka)