Co si z dětství v Brně nejvíce vybavujete?

Otec měl v Černovicích na rohu Olomoucké a Slámovy hospodu. Tak si vybavuji ten rušný život, jak jsem se tam jako kluk pletl našim pod nohama a nasával atmosféru. Vidím se sedět u okýnka z kuchyně do výčepu a s obdivem zírat, jak táta točí pivo. Nezastavoval pípu a dvacet půllitrů točil jeden za druhým. Zúročil jsem to pak samozřejmě i na jevišti.

V Brně jste vystudoval JAMU a v šedesátých letech jste tu zažil i slavnou éru Mahenovy činohry.

To ano, odcházel jsem z Brna až v roce 1965. Mahence tehdy šéfoval Evžen Sokolovský, z herců tady byli Pepík Karlík, Ruda Jurda, Laďa Lakomý a další z téhle gardy. Ještě jako kluk jsem hrával s pány Šlégrem, Smutným, Vykypělem. Na to se nezapomíná, s těmi posledně zmíněnými to bylo, pane, roku 1953!

Na která místa jste v Brně chodívali?

Těch míst je hodně. Ale třeba do Bellevue, do Plzeňáku, do Muzejky. Tam jsme si dávali smažený sýr a Plzeň za pět korun! Nepřenesu přes srdce, že brněnský magistrát zničil ulici Mečovou , kam jsem jako kluk chodil k houslaři. A naproti ve Schmetterhausu ve Starobrněnské ulici bydlela zase moje sestra Anna. Dnes je tam kavárna a průchod až do Domu pánů z Kunštátu. Tam jsme na nádvoří  hrávali s Divadlem X, recitovali verše Préverta.. Udejte mi v Brně místo, které nemám spojeno se študentskými lety. I ten Dům pionýrů v Lužánkách, kde jsme s jazzmeny Gustava Broma džemovali s poezií Ferlinghettiho, Corsa a dalších beatniků. To bylo pro nás v šedesátých letech zjevení.

Ladislav Frej.Nabídku zahrát si po tolika letech znovu v Brně v Králově řeči jste tedy zřejmě přijal s velkým nadšením?

Tak to jsme hodně poskočili vpřed. Samozřejmě. Těšil jsem se na spolupráci s Martinem Stropnickým i na nové brněnské kolegy. Navíc se mi líbilo i téma hry. Není o koktání, ale o přemáhání vlastní nedostatečnosti, o vůli dostat se z osobního traumatu. A to je , sakra, téma  do nepohody dneška. Jsem rád, že má inscenace takový ohlas a všechna představení se těší velkému zájmu brněnského publika. Znovu opakuji, že mě to jako Brňáka těší.

Kolik času teď v Brně trávíte?

Při zkouškách Královy řeči to byla většina času, teď už přijíždím jen na reprízy. Ale jezdívám o den dřív, abych se ještě podíval za maminkou do Moravského Krumlova. 3. června měla dvaadevadesát. Chci s ní být nablízku, tak nelením a ve volnu jedu za ní.

Nerýsuje se vám v Brně i nějaká další spolupráce? Třeba s režisérem Vladimírem Morávkem, se kterým jste se potkali v Divadle na Vinohradech?

Nic konkrétního. S Vladimírem jsme dělali nakonec jen Cyrana, protože Amadeus už mu byl  znemožněn. U Cyrana jsme navázali velice úzký vztah. Klidně se přiznám k tomu, že jsem ho napřed neměl rád a příliš nechápal jeho divadelní poetiku. Ale Cyranem mě dostal. (smích) Vladimír byl na premiéře Královy řeči, co já vím, jestli ho něco napadne…

Jste pořád ve výborné kondici. Jak se udržujete?

Nesmíte vypadnout ze cviku. Únava, neúnava, nemoc, bolest, na jevišti to přejde. Herce vynesou až v dřevěným hubertusu, jak říkával můj otec. O generálce Královy řeči jsem spadl z jeviště a zle jsem se potloukl. Zdálo se mi, že mám zlomenou klíční kost, ale odneslo to jen koleno. Přežil jsem to. The Show Must Go On. Už toho mám za sebou leccos. Hrál jsem se zánětem trojklaného nervu i v záchvatu dny. Vždycky si vzpomenu na Karla Čapka, který v nějaké své eseji píše, že jeho přáním je napsat povídku, aby člověk, který má zánět okostice, na tu bolest při četbě zapomněl.

Ovládáte jako rodilý Brňák dodnes třeba i něco z hantecu?

Jasně, kémo, byď tak benevolentní a voplodni mně róru. (smích) Však kurňa, narodil jsem se přece v Kénygu a něco jsem se nachodil na prígl. Brněnská duše ve mně pořád je. I v Praze říkám, že jezdím šalinou. Potěšilo mě, když jsem zjistil, že v Brně teď vycházejí noviny Šalina. Hned jsem jedny sbalil do Prahy! S potěšením jsem zaslechl i nový název Brna: Šalingrad.

Kdo je Ladislav Frej

* narodil se 26. listopadu 1941 v Brně

* už jako kluk se divadlu věnoval ochotnicky, hrál na housle a zpíval ve sboru brněnské Janáčkovy opery

* absolvoval brněnskou Janáčkovu akademii múzických umění, dva roky hrál v Satirickém divadle Večerní Brno

* působil v divadlech v Pardubicích a v Ostravě, od roku 1970 hraje trvale v Praze

* nyní je na volné noze, hostuje ve Švandově divadle v Praze

* v brněnském Mahenově divadle hraje roli logopeda v inscenaci Králova řeč (premiéra březen 2013)