Horou dění míní Ruszelák mnohovrstevnatou polohu Kunderova díla, stejně jako široký záběr na poli osobních vztahů s umělci. „Brněnský rodák Ludvík Kundera žil v letech 1920 až 2010. Ve čtyřicátých letech spoluzaložil postsurrealistickou Skupinu Ra. Je známý také jako znalec a editor díla Františka Halase a překladatel německé literatury," připomněl Ruszelák, který s Kunderou působil ve Sdružení Q. „Přizval mě do něj v roce 1997. Potkali jsme se v sedmdesátých letech, tedy v době, kdy Ludvík Kundera nesměl publikovat a přednášet. Naše přátelství trvalo 38 let," dodal Ruszelák.

Vzpomněl také, že Kundera získal státní vyznamenání Za zásluhy o stát v oblasti kultury a umění a jednu z nejvýznamnějších tuzemských literárních poct – Cenu Jaroslava Seiferta udílenou Nadací Charty 77.

Ludvík Kundera – Hora dění  Místo: Moravské zemské muzeum, Centrum kulturně-politických dějin 20. století, Hudcova 76, Brno. Autoři výstavy: Josef Ruszelák a Zdeněk Drahoš, kurátor: Zdeněk Drahoš. Výstava vznikla u příležitosti cyklu 200 let českého muzejnictví.

Výstava Hora dění vznikla ve své první podobě rok po Kunderově úmrtí, a to v Kroměříži. Stávající verze v Brně je již čtvrtou variací, tentokrát však obohacenou o nové předměty – mimo jiné také artefakty z Oddělení dějin literatury Moravského zemského muzea či předměty zapůjčené od Kunderovy rodiny.

Výstavu Ruszelák sestavil hlavně ze svých fotografií, které vznikaly po celou dobu přátelství s Kunderou. „V kaleidoskopu fotografií jsou i snímky Kunderových přátel, záběry z básníkova milovaného Kunštátu i z oslav jeho devadesátin. Součástí výstavy je i několik obrazů z méně známé Kunderovy výtvarné tvorby," doplnil kurátor výstavy Zdeněk Drahoš s tím, že brněnskou expozici doplňuje vystavení korespondence, fotografií či rukopisů z Kunderovy pozůstalosti.

Do výstavy Ruszelák vřadil i jeden z textů Ludvíka Kundery, jenž mu básník navrhl u příležitosti vzniku jedné z jeho výstav. „Čím jsem starší, tím nutkavější se ve mně ustaluje mínění, že čtvero obecně známých živlů – země, voda, oheň, vzduch – plně nevyjadřuje danosti reálného lidského údělu, že přivtělení k tak určujícím silám, jimž je člověk podroben, si přinejmenším zaslouží ještě tři pojmy: láska, poezie a – světe, nediv se – práce," napsal ve své úvaze Kundera.

Netradičním exponátem jsou prochozené boty od Františka Listopada, o nichž Kundera napsal: „Dal jsem je podrazit a staly se z nich mé poštovní boty: když běžím denně ve 14.30 na poštu, vklouznu do nich za dvě vteřiny, aniž si sedám, poté z nich vyklouzávám ještě rychleji. Není nebezpečí, že bych je kdy prochodil, takřka se vznáším!"