A Gate Crasher vystoupí před třiceti tisíci návštěvníky jako předkapela. Za vším stojí vítězství v soutěži, kterou uspořádalo Rádio Hey společně s Iron Maiden. Výsledky byly vyhlášeny toto pondělí. „Jeden foniatr mi říkal, že bych neměl zpívat, protože mám slabý hlas,“ směje se zpěvák skupiny Ondřej Novák.

Jaký máte z vítězství pocit?

Ještě včera jsem tomu nevěřil. Čekal jsem, že se vzbudím a bude zase pondělí ráno.

Ne každý vám ale vítězství přeje.

Jsme kromě Iron Maiden a Rádia Hey jediní, kdo ví, že soutěž nebyla zmanipulovaná. Po vyhlášení se vyrojily konspirační teorie, že jsme za vítězství museli dát minimálně sto tisíc. Další byla, že za námi stojí obrovská firma. Což není pravda, stojí za námi firmička Open Media, která nám vloni vydala desku Chocolate Rabbit a ke které jsme se dostali přes známé.

V úterý jsem byl na rozhovoru v Rádiu Hey a donesl jsem tam deset cédéček. Ředitel Radim Koziel říkal super, že v rádiu může udělat soutěž o desky. A na webu se druhý den objevilo, že je to jasné, že to bylo domluvené dopředu, když rádio dělá soutěž o cédéčka.

Myslíte, že se v Ostravě s heavymetalovou legendou Iron Maiden setkáte osobně?

Netrvám na tom, ale bylo by to krásné se s nimi vidět. A možná se to povede, vzhledem k tomu, že si předkapely sami vybírají. Zvukovou zkoušku máme hned po nich. Bude to velké. Kapacita na Bazalech má být třicet tisíc lidí a prý už je nějakých pětadvacet tisíc prodaných. Náš technik mi říkal, že Iron Maiden jsou úplně v pohodě. Baskytarista Steve Harris prý vždycky po koncertě předkapely přijde a řekne: Kluci, byli jste fakt super, máme co dělat, abychom vás překonali. Iron Maiden si vybírají neznámé kapely, kterým koncert pomůže. Podobně jako nás objevili třeba Judas Priest.

Takže to bude váš zatím největší koncert?

Bude to největší koncert. Žádný větší už asi nikdy hrát nebudeme.

Jaké bylo vaše dosud největší publikum?

Zatím největší koncert jsme hráli na Majálesu, kde byly asi tři tisíce lidí.

Co plánujete po koncertě?

Budeme hrát na festivalech, vypustili jsme videoklip, tak se budeme snažit. Náš bubeník Filip říkal, že nic většího, než hrát před Iron Maiden, už není. Další cíl je získat si vlastní publikum. Když na koncerty bude chodit tři sta lidí jen na nás, bude to krása.

Jaké byly vaše hudební začátky?

První zkoušku jsme měli 28. prosince 1998 v půl třetí odpoledne. Začali jsme na střední škole jako kamarádi, přišel s tím náš baskytarista. Nikdo z nás nic neuměl, takže to byly těžké začátky. Radili jsme se, co budeme hrát, a protože se nám líbila Nirvana, začali jsme hrát Nirvanu. Teď se tím moc nechlubíme, ale je to část naší historie, a kdybych to nezmínil, někdo by řekl, že to kryjeme. Začali jsme tedy Nirvanou a postupně jsme do repertoáru začali zařazovat vlastní věci. Před pár lety jsme Nirvanu hrát přestali.

Vliv Nirvany je z vaší hudby ale stále cítit.

Asi tam zůstane, mě to takhle baví. Teď na nás působí vlivy úplně jiných kapel, které se snažíme dostat do naší hudby. Nirvanu neposloucháme, ale začínali jsme na tom a to nejde změnit. Na její hudbě jsem se spoustu věcí naučil.

Nové vlivy přinesl do kapely náš nový kytarista. Jediná personální změna za devět let byla na pozici kytary. Ondra Vaca začal dělat jiný styl hudby a řekl nám, že končí. Pak jsme přišli na Lukáše, který předtím chodil na naše koncerty a na první zkoušce mi začal vysvětlovat, jak hraju špatně své písničky. Lukáš poslouchá úplně jiné věci, Joea Satrianiho nebo Steva Vaie.

Jaké byly první reakce publika na vaši vlastní tvorbu?

Lidi spoustu našich písniček brali. Ještě když jsme na koncertech hráli Nirvanu, říkali nám někteří, ať už Nirvanu nehrajeme, že naše písničky jsou lepší. Když jsme s Nirvanou sekli, na pár brněnských koncertech lidi chtěli, ať něco zahrajeme. Musel jsem jim vysvětlit, že revival už hrát nebudeme.

Kde se ve studentské kapele vzaly ambice, které vás přivedly až na místo předskokanů Iron Maiden?

Řekli jsme si, že si budeme dávat cíle a čekat, jak se to vyvine. Nejdřív jsme měli cíl vydat desku. Když jsme ji vydali, chtěli jsme jet turné. To máme už taky za sebou. Pro mě je teď největší cíl vydržet spolu co nejdéle a dělat muziku, co nás baví. Hrát před Iron Maiden pro nás nebyla priorita.

Jaké máte hudební vzdělání?

Žádné, jsem samouk. V patnácti jsem začal zpívat, protože jsem uměl texty. Po půl roce zkoušení za námi přišla bubeníkova maminka a říká: Už hrajete půl roku a Ondra pořád zpívá, jako když taháš kočku za ocas. Do zpěvu jsem chodil dva roky k soukromé lektorce. Ta mě naučila správně dýchat a používat hlas, protože se na písničkách Nirvany strašně ‚prasil‘. Jeden foniatr mi tehdy řekl, že bych se měl věnovat instrumentální činnosti, protože mám slabý hlas. Tak jsem šel k jinému a ten mi říkal, že je to dobré. Nejvíc se samozřejmě učíš tím, že hraješ a zpíváš. Můj bratr chodil na kytaru k Otovi Pinknerovi a naučil mě základní postupy, ale dodnes hraju na kytaru jak lopata. Proto nechávám sóla na Lukášovi.

Láká vás živit se hudbou?

To nás lákalo vždycky, ale na to se v českých podmínkách nemůžeš vázat. I když se chytneš, můžeš za dva roky jít zase dolů. Bereme to pořád jako koníček, i když se teď od nás očekává, že to bude na jiné úrovni. Když se bavíme s kluky z velkých kapel, tak každý má nějakou práci.