Muzikál Monty Python´s Spamalot vznikl na motivy filmu Monty Python a Svatý grál z roku 1975 podle scénáře Erica Idlea a hudebního skladatele Johna Du Preze. Idle je právě jedním ze slavné šestičlenné skupinky britských komiků působících pod značkou Monty Python, kteří bavili nejprve diváky televize BBC sériemi nekorektních skečů a bláznivých nonsensů, často zcela bez pointy. Světová premiéra muzikálu na newyorské Broadwayi v březnu 2005 přinesla autorům tři Ceny Tony, včetně té hlavní za nejlepší muzikál sezóny 2004/2005. U nás muzikál Spamalot nastudovalo v roce 2010 Divadlo J. K. Tyla v Plzni a o čtyři roky později Šaldovo divadlo v Liberci.

Brněnský tým muzikál uvádí v novém překladu Zuzany Čtveráčkové. V tomto ohledu je škoda, že programová brožura tradičně nenabízí kompletní přepis textu hry. Režisér Stanislav Slovák při svém nastudování naplno využil podtitulu muzikálu, který zní: nový muzikál láskyplně vykrádající film Monty Python a Svatý grál. Se svým tvůrčím týmem tak sice ctí pythonovskou linii a především v první polovině nechává ucelený příběh. Vedle toho však po přestávce už velmi výrazně přichází i s vlastní autorskou invencí. Vše je stále v náznacích nastoupené linie humoru, byť někdy s přimhouřením snad i ok na punčochách přítomných dam v hledišti.


Slovák místo Žida


Druhá polovina je tím roztříštěná spíše do jednotlivých skečů, které sice stále baví, ale chvílemi už také nechávají vkrádat myšlenky, kam až chtějí brněnští inscenátoři se svojí invencí vlastně zajít. Hodně se ve druhé půli vychází z jedné zásadní novinky: píseň, která v originále pojednává o tom, že chcete-li uspět na Broadwayi, musíte mít v obsazení Žida, je zde transponována tak, že chcete-li uspět v Městském divadle Brno, je zapotřebí mít v obsazení Slováka. A hned vzápětí vtrhne na scénu parta v detvanských krojích s holými břichy, v pozadí se objeví slovenský znak a na projekci jména všech možných slovenských umělců, bez nichž by česká umělecká scéna nebyla nikdy tak slavná. S touto premisou se poté v dalším ději různě pracuje, tím spíš, že režisér je přímo tuplovaný Slovák.

Scénograf Christoph Weyers připravil svojí výpravou opravdovou pohádku pro dospělé. Použil výsostně kýčovité, okázale barevné a popisné dekorace (růžový hrad, načechrané obláčky apod.), které dotvořil občasným využitím slavných animovaných prvků Terryho Gilliama. S výpravou korespondují i „naivní“ choreografie, které povětšinou skvěle podporovaly obsahově prázdné písničky. Songy totiž nejčastěji komentují samy sebe, když si například Dáma z jezera na jevišti v sólovém partu stěžuje, že stále jen čeká v šatně na svůj vysněný hit. Jindy si zase dvojice v zamilovaném duetu zpěvem vyčítá, jak si právě navzájem pošlapali nohy. Orchestr pod taktovkou Daniela Tuže (který je také včleněn do děje) pracuje s popovými melodiemi okořeněnými folkem, ale i typickou historickou muzikou či téměř operními áriemi.


Popletený král


Muzikál Spamalot nabízí nejvíce hereckých partů pro mužskou část souboru. Největší pozornost na sebe potom přirozeně strhává samotný král Artuš, kterého Lukáš Vlček obdařil roztomilou popleteností a nemotorností. Pro Vlčka po dlouhé době hlavní muzikálovou příležitost zúročil beze zbytku, předvádí tradiční pěveckou bezchybnost a tentokrát i nečekanou pohybovou eleganci. Ve Vlčkově podání je skutečně zábavné sledovat zoufalého Artuše, kterak obtížně hledá a nachází srdnaté rytíře ke splnění svého poslání. Skvělou komikou obdařil králova oddaného sluhu Patsyho také Jan Brožek, který se u diváků zapíše především svojí nesmrtelnou imitací koňských kopyt za pomoci dvou kokosáků. Skvěle obstál i Daniel Rymeš coby bojácný Sir Robin či Dušan Vitázek v postavě homosexuálního Lancelota.

Jediným ženským elementem je oproti filmu připsaná postava Dámy z jezera. V brněnské verzi jde o poněkud afektovanou karikaturu namyšlené operetní subrety, kterou Hana Holišová ještě dotvořila narážkami na vlastní pražská účinkování (show Tvoje tvář má známý hlas či seriál Ulice). Jinak však předvedla pěveckou jistotu v náročných partech.

Drsný humor nesoucí se na Monty Pythonovské vlně si soubor Městského divadla Brno užil s velkou chutí, a ještě je dokázal v duchu jejich humoru přizpůsobit brněnským reáliím. Z herců čiší po celou dobu obrovský zápal, s jakým si doslova vychutnávají každé představení. Pro diváka není ani nutné znát Monty Pythony nebo detailní britskou historii a jejich často spletité legendy. V brněnské verzi jde o humor a zábavu především. Takže na sebe bez obav nechte proudit smršť humoru a vězte: Co se stane na Spamalotu, zůstane na Spamalotu.

LENKA KOLEGAROVÁ