Iva Frühlingová představuje v Brně novou desku

Desku Strip Twist jste vydala vloni, proč pořádáte turné až teď?
Chtěli jsme k mé poslední desce udělat dlouhé turné. Ale nakonec jsem odjela do Francie a nestihli jsme to. Zároveň jsme ovšem chtěli, aby posluchači měli možnost slyšet nové písničky živě, ještě před hraním na letních festivalech, tak se turné smrsklo alespoň na miniturné. Je to vlastně takové turné na zkoušku. Proto jsme ho nenazvali Strip Twist Tour, ale jen jednoduše Iva 2008. V turné ovšem budeme pokračovat na podzim, po festivalové sezoně, kdy objedeme další města v České republice.

Takže promo ve Francii máte ještě před sebou?
Ano, vše nás tam teprve čeká. Po pravdě jsem se do něj příliš nehrnula, ale všichni okolo mě mi říkali, že bych byla hloupá, kdybych tuto šanci zahodila. A nejspíš mají pravdu.

Vnímají Češi a Francouzi vaši hudbu rozdílně?
Francouzi mají tu výhodu, že rozumí slovům. Ale obecně bych řekla, že při koncertech hudbě víc naslouchají. Tady v Čechách si chodí lidé spíš zapařit.

Cítíte se více doma tady, nebo ve Francii?
Rozhodně tady, v České republice. Teď už do Francie vlastně ani příliš nejezdím, i když je to jen chvilka letadlem. Přesto se tam vždy moc těším, mám tam spoustu přátel.

A po modelingu se vám nestýská?
Ne. Nikdy mě nebavil, vždy jsem to brala jako práci.

V čem je album Strip Twist jiné než ta předchozí?
Je více popové, barevnější, a protože ji se mnou dělal – stejně tak jako první album Litvínov – Francouz, je něčím veselejší. Hudebně je o něco hutnější. A texty? Ty jsou spíše legrační, je to jako když si hraje malé dítě.
Francouzským textům však většina Čechů nerozumí, není to škoda?
Na albu jsou i dvě české skladby, navíc ti lidi, které to zajímá, si texty přeloží. O to víc je to zajímavější – o ten proces hledání a nacházení.

V červnu budete hrát naší vojenské posádce v Kosovu. Nemáte obavy? Kráska uprostřed tolika vojáků?
To víte, že mám (smích). Ale nebudu tam jedinou ženou, v našem týmu jsme celkem tři. Už se těšíme, to oni sami nás oslovili, a tak jsme se nakonec s kapelou rozhodli jet. Přišlo nám to jako velká zábava, jako možnost zažít něco doopravdy neobvyklého. Doufám, že to nebude moje poslední cesta. Ale vypadá to, že situace v Kosovu je zatím klidná, a snad se nic zlého nestane. Pokud ano, snad mě vojáci ochrání. (smích)

Prý píšete knihu. Můžu být zvědavá a zeptat se, jak jste daleko?
To je spíše jen tak z legrace. Už jsem ji začala psát několikrát a vždy skončila někde u desáté kapitoly, protože mě to už dál nebaví.

Čtete tedy pravděpodobně ráda…
Ano, miluji knížky. Zrovna včera jsem dočetla Bridu od Coelha a moc se mi líbila. Také chodím ráda do kina, mezi kamarádkami mi přezdívají „videopůjčovna“. Z filmů se zas ráda podívám na nějaký horor. Třeba Kostka mě zaujala.

Na Flédě nevystoupíte poprvé, těšíte se?
Nechci, aby to znělo jako klišé, ale brněnské publikum mám moc ráda, na Flédu mám krásné vzpomínky. A pak samozřejmě taky Prahu.