Ivo Rozsypal zaznamenává, co se v duši vaří

Muzeum města Brna každoročně představuje v královské kapli hradu Špilberk tvorbu českých sklářských výtvarníků. Tentokrát tato výsada připadla Ivo Rozsypalovi brněnskému rodákovi, jehož první samostatnou výstavu hostí Brno paradoxně poprvé. Po maturitě totiž Rozsypal odešel z jižní Moravy do severních Čech, aby se vyučil sklářskému řemeslu.

Letos 12. srpna autor oslaví 70. narozeniny. Snad také to jej podnítilo k bilancování a potřebě ohlédnout se zpět. Záměr představit „průřez" tvorbou však provázely náročné přípravy. Mnoho Rozsypalových objektů i kreseb je v zahraničních sbírkách a některé práce pro architekturu už neexistují. Ne všechno, co si tedy autor přál na výstavě mít, se podařilo přivézt. Přesto lze výběr považovat za zdařilý a ucelený.

Malby a kresby zavěšené na zdech nebo umístěné na dřevěných stojanech tematicky souzní se skleněnými objekty. Jako by autor divákovi naznačoval, jak úzký vztah mezi jeho kresbami a sklem panuje, jako by chtěl zdůraznit rovnocennou pozici sklářského a výtvarného umění. Ani své pracovní kresby Rozsypal nechápe jako pouhý „doprovod" projektu a i zde usiluje o svébytně fungující obraz nebo grafiku. Řečeno slovy autora: je to naléhavá potřeba zaznamenat vše, co se v duši vaří.

Nelze se tak pozastavit nad tím, že kresba, jíž se Rozsypal v Brně učil od svého příbuzného Bohumíra Matala, zaujímá v jeho životě výsostné postavení. Jak totiž v minulosti několikrát zdůraznil: jen při kreslení a malování se na rozdíl od práce se sklem, kterou často provází náročné strojové zpracování, cítí zcela svobodný a řemeslně nezávislý.

Dominantní jsou na výstavě objekty a kompozice z opaxitu. Toto téměř neprůsvitné sklo je pro Rozsypalovu tvorbu charakteristické. Sklářský výtvarník se opaxitu rozhodl oddat v roce 1983 a zůstal mu věrný dodnes. V době, kdy mnozí podléhali svůdnosti taveného skla, se Rozsypal vydal neprobádaným směrem a upřednostnil hmotu, která vlastně ani jako sklo nevypadá. Věděl, že opaxit nemá ono kouzlo průniku světla a hledal jiné způsoby, jak jej „povýšit". A podařilo se. Účinnost objektů z opaxitu umocnil na reflexním efektu a odrazu světla, jednotlivé opaxitové vrstvy oboustranně vybrušoval a slepoval, sestavoval do kompozic a celků. Z počátku této Rozsypalovy tvorby jsou na výstavě zastoupeny Věže či Staccato.

Dále výstava představuje například sklenice, které Rozsypal vytvořil ještě jako student. Realizace připravované pro Crystalex zase pochází z let 1973 až 1983. Tehdy také navrhoval hranované vázy a jednu z nich dokonce daroval Zlatě Adamovské. Tu si nyní od herečky na výstavu půjčil. Jsou zde také šperky Thalia navržené pro Hereckou asociaci, které kdysi všichni ocenění divadelníci dostávali. Tento šperk či spíše objekt má tvar T jako Thalia. Jeden vlastnila i Věra Galatíková a na výstavu v Brně jej zapůjčil její partner Ladislav Frej.

Za symbolickou a originální tečku za výstavou lze považovat Rozsypalovu obsáhlou knihu z roku 2009, kterou si lze v expozici prohlédnout. Toto vyznání zachycuje autorův život, dílo i to, čeho dosáhl na poli architektury. Také zde lze vysledovat spojitost s Brnem. Například to, že Rozsypal v roce 1972 vytvořil na Mendlově náměstí vitráž v gotickém okně chrámu Nanebevzetí Panny Marie, který byl poškozený po válečném bombardování.

Poněkud nešťastné je naopak architektonické řešení výstavy, a to hlavně v první místnosti. Expozice je zde až příliš zhutnělá, nedostatečná vzdálenost při rozmístění děl nenechává výtvory (především obrazy) „dýchat" a ubírá na jejich výsledném vyznění.

V této souvislosti nelze přehlédnout kontrast mezi pseudohistorickým interiérem kaple a geometričností Rozsypalovy tvorby. Zatímco z každého obrazu, skleněného objektu či architektonického návrhu čiší autorova snaha co nejlépe ovládnout tvar a ctít formu, výstavním prostorem rezonuje nenaplněný sen o gotice 13. století.

Jistě, tuto okolnost autor nemohl ovlivnit. A tak nezbývá než se na výstavě trochu zasnít a představit si tytéž díla například ve vile Tugendhat či v některé z funkcionalistických staveb Ernsta Wiesnera, který ostatně Rozsypala už coby malého kluka vyrůstajícího v Brně nepřímo ovlivňoval. Byl to totiž právě dům navržený Wiesnerem, v němž mladý výtvarník do maturity pobýval a kde se s opaxitem setkal. Kdo by však tehdy tušil, že se mu nakonec tento vzácný materiál stane v tom nejlepším slova smyslu osudným.

Výstava muzea města Brna

Ivo Rozsypal: sklo, kresba, malba, práce pro architekturu a veřejné prostory.

Kurátor výstavy: Jiří Bohdálek.

Místo: Královská kaple brněnského hradu Špilberk (Muzeum města Brna).

Výstava trvá do 2. září 2012, otevřeno je od úterý do neděle, vždy od 10.00 do 18.00 hodin.