Jan Sucharda: Fotografie je vizuální román každého z nás

Zpočátku to byla událost pouze jednodenní: neformální setkání a vášnivé hovory o tom, co se ve fotografii událo nového. Postupně akce Pro-Photogenia Day nabírala na síle, rostl zájem publika a s ním i program – přibývaly přednášky, workshopy i hosté. Letošní, osmý ročník festivalu Pro-Photogenia Day bude zatím největším. „Velký a vstřícný ohlas návštěvníků nás přesvědčuje o tom, že má smysl nabídnout ještě víc a přizvat ke spolupráci ještě další evropské státy," říká zakladatel akce Jan Sucharda.

Festival v Brně pořádáte již poosmé. V čem je letos jiný?

Zčásti navazujeme na tradici Pro-Photogenia dní. Kromě části pořádané v Kongresovém centru hotelu Holiday Inn jsme je ale rozšířili o samostatný fotofestival v délce deseti dní, na který jsme pozvali fotografy zastupující mladou evropskou vlnu.

Jaké fotografy?

Jsou to fotografové na volné noze nebo absolventi vysokých škol s fotografickým zaměřením. Využil jsem také přátelství s fotografy Antonínem Kratochvílem a Jiřím Turkem, kteří jsou patrony festivalu a vedou fotografické dílny. David Mužík z organizace Young Fresh, který se na organizaci festivalu podílí, navíc do programu zapojil polskou agenturu Sputnik Photos, takže přijedou i fotografové z Polska. Příští rok bychom chtěli oslovit i další státy napříč Evropou a představit „starý kontinent" zastoupený jednotlivými státy festivalu.

Festival je určený všem zájemcům, nebo pouze těm, kdo se o fotografii zajímají hlouběji?

Doporučuji přijít všem, kdo se o fotografii jakkoliv zajímají. Mohou si prohlédnout třeba výstavy nainstalované v primátorských saloncích magistrátu či v prostoru bývalé Mosilany v ulici Špitálka. Jsou to kvalitní soubory snímků, což ostatně souvisí s důležitou věcí, kterou doporučuji všem, jenž se o fotografii zajímají: zvyšovat si vizuální inteligenci návštěvou kvalitních výstav. Doporučuji i návštěvu Kongresového centra v sobotu 12. dubna, kde bude celodenní řetěz setkání s autory, přednášky a předvedení techniky pro amatéry i odborníky. Vstup je zdarma.

Součástí programu jsou také workshopy, v nichž se zájemci učí praktickým dovednostem.

Jsou určené amatérským fotografům i studentům fotografických škol. Největší zájem je o dílny s Antonínem Kratochvílem a s Jiřím Turkem, velký zájem je o klasické techniky, což je v době digitální éry zajímavé. Z klasických technik umožňujeme osvojit si například takzvaný lith print, což je technika takzvaného infekčního vyvolávání. Proslavil ji celosvětově uznávaný fotograf a režisér Anton Corbijn.

S Antonínem Kratochvílem spolupracujete již celkem dlouho. Kdy poprvé se vaše pracovní i tvůrčí cesty protnuly?

Známe se šest let a za tu dobu jsme se hodně přiblížili. Jsem za to Antonínovi velice vděčný, protože si uvědomuji, že není samozřejmostí předávat své zkušenosti a dovednosti dál – kromě přednášek a seminářů u nás vede řadu specializovaných dílen. Setkání s Antonínem je vždy zážitek, pro fotografy zkušené i nezkušené. (úsměv)

Souvisí podle vás rostoucí zájem o festival s rostoucím zájmem o fotografii? Každý, kdo má dnes fotoaparát, se bezostyšně nazývá fotografem. Jak to coby fotograf-profesionál vnímáte?

Vlastně nijak negativně. Velká vlna zájmu o fotografii přišla s nástupem digitální techniky a další růst už nepředpokládám. Spíš naopak – roste zájem o to, začít o médiu fotografie přemýšlet jinak a porozumět mu, k čemuž spotřební digitální fotografie nevede.

Byl jste fotografem na volné noze. Jak je to s vaší volnou tvorbou teď, když vedete vlastní fotoškolu, pořádáte festival a jste už především manažerem?

Je pravda, že manažerské záležitosti mě vytěžují hodně, na druhou stranu mám stále své studio, kde se komerční fotce věnuji. Horší je to s volnou tvorbou, na kterou mám ve srovnání s dřívějškem už jen opravdu minimum času. Na druhou stranu je pro mě velkou výzvou, abych si na ni zase dostatek času našel.

Jaká témata vás zajímají?

Hlavně subjektivní dokument a portrétování lidí v přirozeném prostředí.

Je v současnosti právě to pro fotografy těžší? Vydobýt si ve společenství lidí nestranné místo za objektivem, navzdory různým mediálním útokům bulvárních paparazzi?

Ano, mnohdy lidmi cloumá až hysterie, ovšem s ohledem na zneužívání média fotografie a její manipulaci je to pochopitelné. Vede to k přijetí různých omezujících zákonů, jako například nedávno v USA či Velké Británii. K nám tato vlna zatím nepřišla, ale určitá agresivita tu ve veřejném prostoru je. Lidé jsou více hákliví na to, když se objeví před kamerou. Uvidíme, jaký vývoj to bude mít dál.

Co pro vás fotografie znamená?

Především příběh, který může mít smysl, různé dramatické smyčky a zkratky. Fotografie je pro mě vizuální román, který píše každý sám za sebe. Fotografie, to je velké dobrodružství, kterým lze otevírat a vyprávět své vlastní představy pomocí obrazů.