Hity ze slavných muzikálů doplněné áriemi z oper nebo písničkami z repertoáru Celine Dion, Andrea Bocelliho a Sarah Brightman zazní v úterý večer při charitativním koncertě v Semilasse.

Nadační fond dětské onkologie Krtek tak oslaví desáté výročí založení. „Letos nás doprovodí i živý devítičlenný orchestr,“ láká třiatřicetiletý muzikálový herec Robert Jícha, který koncert pořádá a vystoupí na něm i jako jeden z hostů.

Koncert pro Krtka pořádáte už potřetí. V čem bude tentokrát jiný?
Bude výjimečnější už tím, že Krtek slaví svoje první kulaté výročí. Tentokrát jsem trochu rozložil síly, takže si diváci víc užijí pozvaných hostů. A letos poprvé nás ve druhé polovině doprovodí živý devítičlenný orchestr Broadway Band Brno pod vedením Františka Školaře.

Kdo na koncertě vystoupí?
Celkem je nás devět a všechno to jsou kolegové, se kterými jsem se potkával nebo dál potkávám v Městském divadle Brno. Jde o Jitku Čvančarovou, Hanu Holišovou, Petru Jungmanovou, Martinu Severovou, Moniku Havlíčkovou, Petra Brychtu, Aleše Slaninu a Lukáše Vlčka. Někteří už vystupovali i na mých předchozích koncertech, třeba Petra Jungmanová je už takovou „krteččí“ stálicí. Jsem rád, že si našla čas i teď, protože nevystupuje zas tak často a věnuje se hlavně svým dvojčatům.

Jaké písničky zazní?
Budou to hity ze známých světových muzikálů Bídníci, Kabaret, Chicago nebo Jekyll a Hyde. Zazní také tři ukázky z muzikálu Mozart!, který měl nedávno premiéru v Městském divadle. Dojde i na swingový nebo jazzový repertoár, objeví se taky vánočně laděné písničky.

Nazkoušeli jste speciálně pro koncert i nějaké duety?
S Martinou Severovou zazpíváme česko-italskou árii Modlitba, kterou má v repertoáru Celine Dion a duet známý v podání Andrea Bocelliho a Sarah Brightman Con te Partiro – s českým textem Sen v nás zůstává. S Petrou Jungmanovou si zase „střihneme“ duet z muzikálu Aida Eltona Johna Ve hvězdách je napsané, který jsem sám přebásnil.

Píšete si často texty k písničkám?
Baví mě to, beru to jako výzvu. Jenže je to celkem náročné, takže zatím jsem udělal asi jenom dvanáct textů. Vybírám si k tomu hlavně pomalejší písničky s hlubší myšlenkou a snažím se jít i v češtině po smyslu textu.

Letos v březnu jste po jedenácti letech opustil angažmá v Městském divadle Brno a odešel jste na volnou nohu. Chtěl jste se víc osamostatnit?
Zvažoval jsem tento krok už dlouho, protože jsem měl několik sezon pocit jakési umělecké stagnace. Přispěl k tomu pak i velký počet repríz muzikálu Carmen, ve kterém už rok hostuji v pražském Hudebním divadle Karlín. Tak abych nekomplikoval situaci sobě ani divadlu,vyšel mi pan ředitel Moša vstříc a domluvili jsme se dočasně na externí spolupráci. Ale v Městském divadle mi dál zůstává na repertoáru kolem dvaceti titulů, z toho asi polovina se poměrně pravidelně reprízuje.

Zatím jste nezalitoval?
Ne, vždyť jsem si to takhle vybral! Cítím se teď naprosto svobodně, protože si můžu o všem rozhodovat sám. Navíc nejsem ten typ, který musí nutně umřít na jevišti. Vím, že pokud by nepřišla žádná dobrá divadelní nabídka, realizoval bych se jinde, klidně v úplně jiné oblasti. Divadlo je sice úžasná věc, ale třeba i díky spolupráci s dětskou onkologií vím, že to zdaleka není všechno. Mám životní laťky nastavené jinak, pro mě je prioritou rodina. Takže si chci u Marušky a Kubíčka jejich dětství užít a trávit s nimi co nejvíc času.

Zmínil jste muzikál Carmen, kde po boku Lucie Bílé hrajete hlavní mužskou postavu Josého. Jak jste se k roli dostal?
Až po náročných sedmi kolech konkurzu! A jsem opravdu rád, že to vyšlo. Byl to po dlouhé době muzikál, který mě u nás zajímal. Stejně to bylo předtím v Praze s Bídníky, ve kterých jsem hrál Enjolrase. Teď šlo navíc o ohromnou příležitost v tom, že muzikál Franka Wildhorna Carmen měl v Praze světovou premiéru. I pro mě to tím pádem byla příležitost uchopit svoji roli jako první na světě. Nemohl jsem se nechat nikým ovlivnit a v tom to pro mě byla úplně nová zkušenost. Vážím si spolupráce s americkým režisérem Gabrielem Barrem a obrovskou profesionálkou Lucií Bílou. Mívám teď až šestnáct představení měsíčně, takže si Carmen užívám dostatečně. A snad budu i dál, protože by se měla hrát minimálně do června příštího roku.

Neznamená to taky, že postupně míříte do Prahy?
To rozhodně ne, i když někteří to tak bohužel mylně pochopili. Mám v Brně rodinu, zázemí, kamarády. A to je pro mě zásadní. Neláká mě být hvězdou showbusinessu, zářit z titulních stránek bulváru nebo nacházet svoje fotografie v módních policiích. Kdo mě zná, tak ví, že to mám takhle nastavené odjakživa.