VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Jsme švejkovský národ. Vtipu je nám v novinách třeba, říká výtvarník Jiří Háva

Brno /ROZHOVOR/ – Brněnský výtvarník Jiří Háva je karikaturistou i ilustrátorem, věrným pozorovatelem svého domovského Brna a organizátorem výtvarných akcí. V minulosti kreslil také pro Rovnost. „Noviny byly s kresbou spjaté odjakživa a je škoda, že už v nich prostor na obrázky není," říká sedmdesátiletý au­tor.

16.12.2016
SDÍLEJ:

Brněnský výtvarník Jiří Háva.Foto: DENÍK/Attila Racek

Kresba vtipů sice není ve vaší tvorbě stěžejní, ale významné místo má. Spolupracoval jste s Rovností, Moravským Expresem ale také s kdysi legendárním Dikobrazem.
Třiatřicet let jsem pracoval jako grafik a aranžér na brněnském výstavišti, proto to pro mne bylo jakési odpoutání od reality. Lákala mě na tom možnost vyjádřit se zcela volně. V době 70. a 80. let totiž například nebyla pracovní kategorie grafik, tak jsme byli dokonce jednu dobu na výstavišti zasunuti v kategorii natěračů. V kreslení vtipů jsem mohl svou fantazii povolit a ještě si z věcí okolo sebe dělat srandu.

Jak to tehdy fungovalo? Jako autor na volné noze jste dostal zadání nakreslit vtip a v termínu jste ho pak odevzdal?
Byla to velká výzva, protože každý takový člověk chtěl ukázat, co v něm je a co dokáže za často krátkou dobu vymyslet. Příležitostí nebylo tolik, ale najít je šlo. Nezabýval jsem se politikou, ale bavilo mě zobrazovat běžný život. V Rovnosti mě ke spolupráci vyzval tehdejší šéfredaktor Jirka Roupec, který mi vždy zadal podklad a termín, do kdy je potřeba téma zpracovat, zpravidla to bylo do druhého dne. Obrázky se kreslily i ke zpravodajským textům a bylo potřeba si k tématu zjistit potřebné informace.

Ve většině současných novin prostor pro ilustrace a kreslené vtipy není. Jak to vnímáte jako člověk, který měl možnost nahlédnout věci i zevnitř redakce?
Noviny byly s kresbou spjaté odjakživa a je škoda, že už v nich prostor nemá. Jsou tam samozřejmě fotky, pracuje se s digitální technikou a nejlepší elektronikou, ale aktuální kresbu s textem stroj lépe než člověk neudělá. Novinám to dává neopakovatelné kouzlo. Přál bych si, aby se to zase změnilo a bylo jich v novinách víc, stejně jako si myslím, že jsme švejkovský národ a humoru je nám v novinách třeba, zvláště v současné době.

Od roku 2012 pořádáte v Brně akci Open Air Gallery, tedy galerijní přehlídku otevřenou všem. Jak tento nápad vznikl?
Vzniklo to tak, že jsme šli s kamarádem Milanem Obrdlíkem přes Denisovy sady a všimli si tamější zdi. Napadlo nás, že by na této zdi mohla být nějaká výstava či nějaké dění kolem ní v období léta. Získali jsme potřebná povolení a stanovili termín na červenec a srpen s tím, že uspořádáme výstavu z věcí, které lidé zajímající se o výtvarné umění donesou.

Jaké zatím máte ohlasy?
Velmi dobré. I náhodní kolemjdoucí se z cesty na vystavená díla dívají a říkají nám, že se jim to líbí, i když podle mého to z takové dálky detailněji vidět nemohou. To nastává okamžik, kdy je třeba vzít je za ruku a dovést přímo k výstavě. (smích)

Pořádáte akci každý rok?
Ano a letos jsme to dokonce chtěli rozšířit o místo na Špilberku u jezírka u hlavní brány. Počasí nám ale nepřálo. Plány do budoucna nám to však nepokazilo a počítáme s tím. Hlavní místo k setkávání Opet Air Gallery zůstává v Denisových sadech.

Dalším z vašich nápadů je projekt Present, což je vaše předem naplánované „obdarování" konkrétní brněnské instituce nějakým z vašich děl.
Jednou jsem si řekl, že bych měl své grafiky a obrazy probrat, roztřídit a v rámci úspory místa některá z nich třeba rozdat či darovat, třeba i institucím. Mým prvním pokusem byla Mahenova knihovna, kde byli velmi rádi a můj obraz použili pro hudební klub ve čtvrtém patře. Pak to byla Zemanova kavárna, kde mně majitel nabídl místo nad prodejem dobrot. Jako třetí jsem oslovil hospic u sv. Alžběty, kde to podle mého lidem pomůže. Chtěl bych se zaměřit i na nemocnice, porodnice a místa, kde je výtvarno potřeba, protože je ho málo. Lidé do galerie chodí málo nebo vůbec a tohle je dobrá možnost, jak jim dát alespoň něco z něj nahlédnout.

Vzpomenete si ještě, co a kdy vás k malbě přivedlo?
Jako malý kluk jsem jezdíval ke své babičce do Jihlavy a už tehdy jsem si brával kusy papíru či náčrtník. Stejně jako moji kamarádi jsem například chytal ryby, ale mezitím si čmáral, všude, kam jsem chodil, jsem si čmáral. V podvědomí jsem dlouho nosil a obdivoval už nežijícího Maxe Švabinského. Nikdy jsem se s ním nesetkal, ale jeho perovky si dodnes rád detailně prohlížím.

Přímo vás ale ovlivnili například Petr Skácel či František Malý. Čím?
Petr Skácel, bratr známého básníka Jana, mě vedl v lidové škole umění. Měl k nám velmi přátelský přístup a používal jednu úžasnou metodu. Vždy, když jsme byli unaveni z malby, řekl: Odhoďte to a pojďte ke mně. Pak jsme se třeba hodinu dívali na krásné a věrné reprodukce kumštýřů. Teprve zpětně jsem docenil, nakolik to pro nás bylo důležité a užitečné. Petr Skácel je dnes málo vzpomínaný a je to velká škoda, protože byl nadaný výtvarník a skvělý člověk. Byl velmi lidský a bylo to čitelné už z jeho očí.

Jak jste ve své další umělecké tvorbě bojoval s tím, že nemáte výtvarné akademické vzdělání?
Myslím si, a je to zřejmé i na mnoha slavných autorech ve světě, že na dobré obrazy titul nepotřebujete. Jde vždy o člověka a jeho snahu učit se nové věci. Zda se je naučíte na akademii nebo po svém u zkušených výtvarníků, důležité není.

Celý váš život je spjatý s Brnem, je to tak?
Ano, ale velký vliv na mě měla i oblast kolem Mikulova či Pálavy, kde je jakési moje druhé rodiště. Tento kraj mi dává neuvěřitelné inspirativní možnosti, moc rád se tam vracím. Jednu dobu jsem například sbíral dřeva naplavená z tamějších vod a hledal jsem v nich příběhy.

A ono Brno? Nakolik se do vaší tvorby promítá?
V Brně žiji celý život, zobrazuji jej a stále mám pocit, že toho o něm bylo řečeno málo. Ať už jsou to památky či publikace, Brno si stále říká o víc. Zachycuji-li Brno, používám perokresbu, protože cítím, že tímto způsobem z něj zachytím nejvíc.

Láká vás kreslit Staré Brno, nebo i jeho nové dominanty, například Jošta?
Jošta jsem ještě nezachytil. Ale když se před rokem na Moravském náměstí objevil, vzpomněl jsem si při tom na Frantu Kocourka, kterého jsem poznal v době svého působení na výstavišti. Franta byl bohém, byl bezvadný svým humorem, a kdyby postavili sochu Jošta ještě za jeho života, určitě by si tam zavěsil síť a hověl si pod koněm.

Autor: Markéta Stulírová

16.12.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Chátrající Esslerova textilka v brněnských Obřanech

V maloměřické textilce opravili turbínu. Majitel plánuje i další rekonstrukce

Na snímku Škoda (vpravo) a Daníček.

Pivarník se vrací do Plzně. Předposlední Zbrojovka se pokusí překvapit

OBRAZEM: V Královopolském tunelu hořelo. Hasiči a záchranáři trénovali zásah

Brno /FOTOGALERIE/ - V brněnském Královopolském tunelu se srazila dvě auta a začalo hořet. Cvičení s takovým scénářem absolvovali v pátek jihomoravští hasiči. Královopolský tunel je totiž od pátečního večera kvůli pravidelné údržbě uzavřený, což umožnilo hasičům a záchranářům cvičení uskutečnit.

Chci být poslankyní i náměstkyní hejtmana, říká Taťána Malá po úspěchu ANO

Brno, Praha /ROZHOVOR/ – S výraznou převahou zvítězilo v letošních parlamentních volbách hnutí ANO. Za Jihomoravský kraj do Poslanecké sněmovny spolu s dalšími kandidáty míří i lídryně krajské kandidátky Taťána Malá. „Pokud to bude v mých silách, chci být poslankyní i náměstkyní hejtmana,“ vzkázala voličům.

Čtvrt roku života lvů v Brně: líbánky pokračují, lvíčata zatím na cestě nejsou

Brno /FOTOGALERIE/ – Stále se nemohou nabažit nového výběhu ani jeden druhého. Lev Lolek a lvice Kivu žijí v brněnské zoo již čtvrt roku, lidi se na ně mohou chodit dívat už dva měsíce. „Soužití Lolka a Kivu je od začátku velmi harmonické, zatím jsme mezi nimi nezaznamenali žádný konflikt. Oba velmi rádi tráví čas spolu, olizují se, hrají si,“ popsala život dvojice králů zvířat kurátorka chovů savců v brněnské zoo Dorota Gremlicová.

AKTUALIZOVÁNO

Voliči nám sečetli chyby, říká Onderka. Do sněmovny jde z druhého místa

Brno /ROZHOVOR/ - Dramatický úbytek voličů zaznamenali celostátně sociální demokraté. Ve volbách do Poslanecké sněmovny úplně propadli a získali jen necelých 7,3 procenta. Jedním z mála šťastných sociálních demokratů, který mohl slavit, se ale stal bývalý brněnský primátor Roman Onderka. Jihomoravané ho totiž 3 090 preferenčními hlasy katapultovali z šestého místa kandidátky na místo druhé. Tím mu zajistili místo v poslanecké sněmovně. „Nepočítal jsem s tím, že se do sněmovny dostanu, ale přece jenom jsem si to přál. Proto jsem dělal kontaktní kampaň. Jihomoravanům chci slíbit, že se za ně budu v Praze bojovat," řekl krátce po ukončení sčítání jihomoravských hlasů Onderka.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení