Na rozdíl od Itálie, Ameriky nebo Anglie zůstává v České republice hororový žánr v pozadí. To se snaží změnit režisér Robin Kašpařík. Tento čtyřiadvacetiletý rodák z Rosic u Brna slavil se svým studentským filmem Seance úspěchy na mnoha filmových festivalech – od americké Indiany po jihoafrické Kapské město. V úterý svůj osmnáctiminutový snímek představí brněnským hororovým fanouškům.

Brněnská premiéra začíná v šest hodin v podvečer ve Velkém Špalíčku. Bude to první česká premiéra?
Seanci jsem uvedl na dvaceti hororových přehlídkách. Od Spojených států amerických, Kanady, Mexika, Velké Británie, Indie po Jihoafrickou republiku. U nás ji promítali na třech festivalech. Ale první nepřehlídková premiéra bude v Brně. Pocházím z Rosic u Brna, film se odehrává v jejich okolí, a tak je logické, že jej poprvé představím zde.

Hlavní role snímku, který vypráví o hledání šperku zemřelé baronky pomocí spiritistické seance, ztvárnili Klára Jandová a Pavel Nový. Přijedou na premiéru?
Oba pozvání přijali. Přijede i Marie Durnová, která hrála baronku. Zdeněk Julina, který hrál doktora, se omluvil.

Připravujete také nějakou tématickou atmosféru?
Plánuji stylové překvapení. Snad to vše vyjde.

Po brněnské premiéře zamíří Seance do Prahy a dalších měst. Objeví se i v běžné distribuci kin?
Distributor mne doposud žádný neoslovil. Samozřejmě, kdyby se to povedlo, budu rád. Je však třeba mít na paměti, že se pořád jedná o studentský, krátký a nízkorozpočtový film. Lidé nemohou čekat oscarovou pecku.

Pocházíte z Rosic u Brna. Zde jste natáčel Seanci i snímek Bez dechu. Rodné město vás i finančně podpořilo. Promítnete snímek v Rosicích?
Seanci v místě jejího vzniku uvedeme devatenáctého března v kině Panorama. Kromě promítání plánujeme film vydat také na dévédéčku. To by mělo vyjít v létě.

Kromě rodného města vás podporuje rodina. Díky videopůjčovně vašeho otce jste se také dostal k hororu. Jak se rodičům líbí vaše filmy?
Rodina mě podporuje, ovšem hororový žánr úplně neschvaluje. Tatínek ze mne původně chtěl fotbalistu, což po těch hororech, co jsem předváděl na trávníku, vzdal. Jsem za jejich připomínky rád. I proto jsem schopný se na své práce dívat kriticky.

Jak tedy po roce hodnotíte Seanci?
Obsahuje spoustu věcí, které bych dnes udělal jinak. Člověk se stále učí. Samozřejmě mě těší úspěch Seance. Považuji ji za svůj první film. Dva roky staré Bez dechu se opravdu nepovedlo.

Díky Seanci jste navštívil zahraniční festivaly a získal několik ocenění. Co pro vás byl největší zážitek?
Třeba v Torontu jsme promítali přímo v bývalém pohřebním ústavu. Místo, kde stojí rakev bylo změněno na promítací plochu. Nechali tam varhany, dřevěné lavice, byla tam úžasná atmosféra.

V čem vidíte rozdíl českých a zahraničních přehlídek?
U nás není hororová tvorba typická, lidé se na ni dívají skrz prsty. Jako na béčkové filmy. Není zde ani na horor zaměřený festival. Třeba v Torontu navštívilo přehlídku za tři dny devětapadesát tisíc diváků, což mluví samo za sebe. V zahraničí je úžasná semknutost tvůrců. Diváci jsou spontánní, když třeba je na záběru úplněk, tak vyjí.

Čtěte také: Horor Seance Robina Kašpaříka získal další ocenění

Čím podle vás student z České republiky zaujme poroty tolika světových festivalů?
Seance čerpá ze starých hororových snímků padesátých a šedesátých let. Třeba z díla Rogera Cormana. Snad tím byla porotě blízká. Připomněla jim klasiku.

Je český horor v zahraničí vůbec známý?
Třeba režisér William Malone, se kterým jsem se osobně setkal, má velký zájem o evropské filmy. Ale náš horor znají především ti, co se o tento žánr zajímají. Není určitě masovou záležitostí. Třeba Malone zná dílo Juraje Herze i Jiřího Bárty nebo Jana Švankmajera.

S režisérem Herzem jste pracoval jako asistent na filmu Dívka a kouzelník. První snímek Bez dechu vám zkritizoval. Jak se mu líbila Seance?
Režiséru Herzovi vděčím za mnohé. Vážím si jeho konzultací, rad i toho, že mne vzal na plac. Bez dechu kritizoval, řekl mi přesně v čem jsou chyby a posunul mne tak dál. Po shlédnutí Seance mi řekl, že mezi oběma snímky je zásadní rozdíl: Bez dechu je amatérský, Seanci točil profesionál. Čehož si samozřejmě moc vážím.

Myslíte, že si horor najde v České republice své místo?
Klube se tady pár akcí, které vypadají slibně. Třeba pražský Festival otrlého diváka. Ten podle skladby programu nabídne hororové, béčkové a kontroverzní snímky. Jsem moc rád, že Seanci přijali jako předfilm.

Seancí jste absolvoval bakalářské studium filmové režie na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Je hororové zaměření neobvyklé i mezi vašimi kolegy nebo jej mladší generace objevuje pro českou kinematografii?
Pomalu se na škole utvořil tým příznivců hororu. Hodně lidí, kteří pomáhali na Seanci, se bude podílet i na novém projektu. Takže myslím, že si příznivce pomalu nachází.

A jaký bude nový film?
Bude to krátký horor Jsem brána na motivy povídky mistra hororu Stephena Kinga. Po úspěchu Seance jsem Kingovi psal, zda bych mohl natočit snímek podle jeho předlohy. Poslal jsem mu Seanci a ohlasy na ni. On mi velmi mile odpověděl, že mi dává licenci k použití jeho díla za symbolický jeden dolar.

Půjde ve stopách Seance nebo se od mystiky odkloní?
Jsem brána nebude na rozdíl od Seance dělaný v historickém retrostylu. Vypráví o osudu astronauta, který po návratu na zem zjistí, že byl nakažen mimozemským virem. Pomocí něj jej cizí civilizace ovládají a zkoumají zemi. Povídka je ze znovu vydané knihy Noční směna. Hodně jsem se inspiroval horory sedmdesátých let. Hlavně snímky Scanners nebo Moucha Davida Cronenberga. V současné době máme hotový scénář a sháníme sponzory. Producent Pavel Nový oslovil do hlavní role Karla Rodena.

Hodláte se do budoucna věnovat čistě jen hororu?
Horor mám sice rád, ale nechci se mu věnovat pořád. Pokud by se příští film na motivy Kinga povedl, tak bych chtěl natočit celovečerní film. Už by to nebyl ale horor, ale spíš nějaký napínavý příběh.