Když Miloslav Stibor fotí pro Henryho Millera

Fotograf Miloslav Stibor mytologizuje nahotu, idealizuje ženské tělo a inspirován výtvarnými motivy vytváří stále nové variace aktů. To, že jsou Stiborovy akty v české fotografii opravdovým fenoménem, dokládá nová výstava v brněnském Salonu Daguerre.

Expozice nazvaná Tělo a kámen revival! představuje stěžejní snímky Stiborovy tvorby, k nimž patří také eroticky laděný cyklus pro Henryho Millera z konce 60. let.

„Na výstavě je třicet fotografií. K těm méně známým patří například reportážní snímky z olomouckého sídliště. Vznikly v 60. letech, kdy Stibor s fotografií teprve koketoval. Fotkou nejmladší je na výstavě expresivně pojatý mužský akt z roku 2001, což není téma pro Stibora zcela typické,“ uvedl kurátor výstavy Evžen Sobek. Upozornil také na to, že Stibor samostatné výstavy pořádá výjimečně. „Jeho tvorba je zastoupena například v Moravské galerii. Kdy měl však v Brně samostatnou výstavu, to si bohužel nevzpomínám. Musí to být už velmi dlouho,“ dodal Sobek.

Poté, co si Stibor vyzkoušel reportáž, zátiší či portréty, se zaměřil především na zachycení lidského těla. „V letech 1968 až 1969 vznikl cyklus nazvaný 15 fotografií pro Henryho Millera, které se svou erotičností výrazně lišily od tehdejší hlavní linie českého fotografického aktu. Tato série je vrcholem jeho tvorby. V Salonu Daquerre z tohoto cyklu vystavujeme pět fotografií,“ přiblížil koncepci výstavy Sobek. Dodal, že většinu fotografií návštěvníci uvidí ve formátu 50 x 60 centimetrů (Stiborův nejčastěji používaný), další snímky pak 30 x 40 centimetrů.

Při rozvržení expozice se galeristé řídili také požadavkem, aby Stiborova díla měla přesahy do současnosti. „I když jsou jeho portréty čtyřicet let staré, jsou stále zajímavé a aktuální. Přesah do dneška má také cyklus ze 70. a 80. let odkazující k lesbickému vztahu žen nebo lyrické akty volně inspirované antickou mytologií,“ dodal Sobek.

K neobvyklým názvům Stibora inspirovaly historické postavy. „Ke každému souboru vždy předem existoval vymyšlený́koncept. Řadu aktů jsem pojmenovával podle antických a historických postav nebo také překladem nějakého typického rysu snímků do latiny. Antický́ původ mají třeba soubory Nereidé, Bakché nebo Chloé. Fotografie dívky s kožichem jsem nazval Pellítá, což latinsky znamená žena v kožešinu oděná,“ říká třiaosmdesátiletý autor, který dnes fotí spíše výjimečně.

„Kvůli zdravotním problémům už je pro něj komplikované snímky zvětšovat. Věnuje se hlavně archivování svých dosavadních souborů,“ řekl Sobek. Současně upozornil na pedagogickou činnost olomouckého rodáka. „V letech 1979 až 1990 Stibor působil na Institutu výtvarné fotografie Svazu českých fotografů, v období 1990 až 2007 přednášel na Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě,“ dodal Sobek.

Brněnská výstava neopomíjí ani krajinářské snímky a fotografie architektury, které zůstávají zastíněny proslulými akty. „Vždy jsem tvrdil, že moje umělecká tvorba má dvě plnohodnotné odnože – tělo a kámen. Velmi jsem si oblíbil jednoduchou krajinu Arménie nebo Kurdistánu. V této oblasti se přirozeně vyskytují prvky, které ve fotografii upřednostňuji: vysoký kontrast, tvarová jednoduchost a přehlednost,“ říká uznávaný český fotograf.