Přestože pro mnohé děti bylo hraní před porotou plnou dospělých odborníků v brněnském Besedním domě velkou zátěží na nervy, Klárka vše zvládla s přehledem. „Dostala jsem po vystoupení čtyři kytky. A strach jsem neměla, hrálo se mi dobře“ tvrdila malá hudebnice, sotva sešla z podia. Vesele přitom poskakovala po chodbě a radost jí kazila jen sedmikráska v jedné z květin, která už začala usychat.

Lásku k muzice projevovala Klárka od malička a ke třetím narozeninám si moc přála klavír. Od rodičů proto dostala alespoň malé klávesy, na které hned začala brnkat. Už v necelých čtyřech letech začala zpívat v Kantiléně a za pár měsíců nato ji rodiče přihlásili i do hodin klavíru, protože brnkání na klavír Klárku bavilo čím dál víc.

Najít učitele, který by pro tak malou žačku vymyslel zajímavý program, nebylo pro nic lehkého. Klárky se nakonec ujala Jana Novákové z brněnské Základní umělecké školy Františka Jílka, která s ní už rok a čtvrt pilně cvičí. „Za paní učitelkou chodím třikrát týdně a musela jsem kvůli tomu nechat i zpívání, protože jsem to nestíhala,“ přiznává Klárka.

Ostatní dny hraje Klárka doma s tatínkem. „Ale někdy se mi ke klavíru moc nechce,“ přiznává se. Jak však dodává tatínek, když už se Klárka do hraní pustí, vydrží trpělivě cvičit i hodinu a půl. „Jen ji k němu zkrátka někdy musím posadit,“ směje se Zbyněk Franc.

I když zatím bez pomocné stoličky nedosáhne na pedály, do kláves se Klárka opírá jako zkušená a citlivá klavíristka, o čemž svědčí i ocenění v soutěži. Za sebou má však jen první pololetí základní školy. „Máme moc hodnou paní učitelku a baví mě matematiky,“ pochvaluje si malá umělkyně a odbíhá poslouchat, jak hrají další soutěžící. Vypadá to, že usměvavé a neposedné stvoření na chvíli zabaví právě jen klavír a hudba. A možná ještě ta matematika.