Minulý víkend byl pro sbor Kantiléna působící při Státní filharmonii Brno zlomový. Poprvé v historii (soubor vznikl v roce 1956) se totiž mladé zpěvačky a zpěváci zúčastnili světového festivalu sborového zpěvu World Choir Games v rakouském Grazu a pro Českou republiku vyzpívali dvě zlaté medaile. Brněnská Kantiléna se tak stala nejlepším evropským sborem ve své věkové i žánrové kategorii. Více o tom, jak soutěž probíhala a nakolik byla náročná, prozradil v rozhovoru pro brněnský Deník Rovnost dirigent a sbormistr Kantilény Jakub Klecker.

Kantiléna v soutěži World Choir Games 2008 získala dvě zlaté medaile. V jakých kategoriích?
Bylo to v kategorii mládežnických sborů od dvanácti do devatenácti let a současně také v kategorii duchovní hudby. V té účinkovaly sbory jak smíšené, tak dětské jako například my, ale i ženské a mužské. Byla to taková všehochuť a o to více nás vítězství v této kategorii těší – konkurence byla totiž mnohem větší.

Jak soutěž probíhala?
Odjížděli jsme devátého a vraceli se třináctého července, soutěž však trvá až do devatenáctého. Po úspěšné kvalifikaci následovala účast v soutěžních kolech. Hned poté jsme se dozvěděli vyhodnocení. Olympiády se celkem účastnilo asi dvacet tisíc zpěváků z téměř pěti set sborů z celého světa. Velké zastoupení zde měly hlavně asijské a africké sbory.

Byli jste jediným českým sborem z České republiky?
Společně s námi tam byl Iuventus, Gaude! z Jablonce nad Nisou a Moravské děti z Holešova. Iuventus, Gaude! vyhrál v první kategorii dětských sborů zlato a v sedmnácté kategorii stříbro. Moravské děti z Holešova se bohužel neumístily. Olympiáda však ještě pokračuje a v soutěži jsou dále Dívčí pěvecký sbor pedagogických škol v Kroměříži a Collegium Cantantium z Prahy.

Kdo rozhoduje o tom, ve kterých kategoriích bude sbor soutěžit?
Stanovuji to já. Samozřejmě s ohledem na výběr repertoáru, podle situace ve sboru a podle posouzení toho, zda na to soubor má. Kantiléna se za působení Ivana Sedláčka věnovala hlavně duchovní hudbě, renesančním polyfoniím. Z toho jsme nejvíce těžili a i proto jsme, podle mého názoru, dosáhli takového úspěchu.

Kantiléna interpretačně vyrostla na studiu renesančních skladeb, ale oproti tomu také na skladbách současných skladatelů. Jakým směrem se chcete v budoucnu ubírat?
Ivan Sedláček se zabýval především studiem motet vokální polyfonie, tedy detaily renesančních forem skladeb. Přirovnal bych to ještě k té olympiádě. Strašně moc sborů tam bylo z Afriky a Číny, Jihoafričané například za tu dobu nasbírali patnáct zlatých medailí. Jejich skladby mi přišly zbytečně velkolepé a hlavně – všechny si byly velmi podobné. Bylo to vše jak se říká „na efekt“, což mohlo porotu samozřejmě do jisté míry oslovit, ale nebyla v tom žádná pestrost. A právě o tu jsem se snažil já. I proto jsem vybral Petra Ebena nebo Petra Řezníčka z brněnských autorů. Myslím, že toto je v dalším rozvoji zpěváků potřeba.

Soutěže World Choir Games jste se letos zúčastnili poprvé, proč až teď?
Dozvěděl jsem se o ní vlastně až před dvěma lety, kdy Jitro z Hradce Králové vyhrálo na tehdejším ročníku v Číně tři zlaté medaile a jednu stříbrnou. Když jsem v roce 2006 převzal místo uměleckého vedoucího, chtěl jsem nějakým úspěchem dokázat, že práce Kantilény je opravdu k něčemu platná. Kantiléna totiž nevyhrála na soutěži od roku 1987 a cítil jsem potřebu s tím něco udělat. Vlastně se dá říci, že jsme nikam nejezdili. Teprve před dvěma lety jsme vyhráli belgický Neerpelt a tento úspěch na něj svým způsobem navazuje.

Jak těžké je odhadnout, zda se soutěže zúčastnit, či ne?
Musíte se rozhodovat hodně dopředu. Přihlášky jsme museli odevzdat téměř rok před soutěží. Nikdy nevíte, co se může stát, takže pak už jen musíte doufat, že se nic neočekávaného nestane a těleso bude schopné na soutěž v pořádku odjet. A pokud to zpěváci vědí dopředu a pracují na sobě, tak to vyjde.

Co díky těmto oceněním Kantiléna na poli českých pěveckých sborů získá?
Tato soutěž nedává finanční odměny, ale myslím, že velkým zadostiučiněním zpěvákům je zjištění, že jejich práce ve sboru má smysl. Kvůli zkouškám si ukrajují z prázdnin a svého volného času, v srpnu už zase například jedeme na soustředění. Ono se o tomto úspěchu bude ještě nějakou dobu mluvit, ale potom se na to, jako vždy, zase zapomene.

Žádného uznání či příslibu podpory Kantilény v její činnosti z ministerstva kultury se vám nedostalo?
Mohl bych doufat, ale nechci nic předbíhat. Svým způsobem máme v kapse trumf výhry, ale já už tomu moc nevěřím. Když jsme třeba vyhráli Neerpelt v Belgii, tak o tom noviny a televize psaly pár dní, a pak se na to úplně zapomnělo.

Jak zpětně soutěž hodnotíte z organizačního hlediska?
Problém byl trošku v komunikaci s rakouskou stranou, a to hlavně o tom, kde budeme bydlet, jakou budeme mít stravu, kolik to bude stát. Byli to totiž najatí pracovníci a vedení to nemělo podchycené. Hlavně nám pořád chodily faktury a my jsme nevěděli za co. To jsme se dozvěděli i od dalších českých sborů, které měly podobné zkušennosti. Dokonce jsem se doslechl i o tom, že jeden sbor ze soutěže kvůli tomuto odstoupil, prostě to nezvládli.

Měl jste k dispozici někoho, kdo tyto formality zařizuje?
Na místě, kam se přijelo, mi právě chyběl nějaký spolupracovník. Vždy jsme se museli složitě doptávat, co zrovna bude. Jinak byla organizace dobrá.

V Kantiléně jste působil jako zpěvák, pak jste nastoupil na místo Ivana Sedláčka. Převzal jste vedení sboru najednou, nebo to byl spíše postupný proces?
Repetice jsem přebíral postupně od roku 1997, také nějaké dělené zkoušky… Byla to taková předpříprava na konzervatoř, kde jsem později studoval dirigování. Dodnes se spolu o Kantiléně radíme.

Co se sborem zamýšlíte na příští sezonu?
Teď v září k nám přijede ruský sbor z Petrohradu, který jsme my na týden navštívili v březnu. Bude to výměnný pobyt. Koncert pak bude třiadvacátého září v bazilice na Starém Brně. O šest dní později vystoupíme společně ještě jednou, a to v Besedním domě. Pak jsme připravili ještě koncerty po celé České republice, například v Praze, v Karlových Varech… No a pak samozřejmě vánoční koncerty s filharmonií, koncert na Petrově a další. A také bychom chtěli na soutěž do Montreux, do Švýcarska.

Říkáte to tak, jakoby vaší účasti v této soutěži stály v cestě nějaké překážky?
Závisí to na tom, jaké budou soutěžní kategorie, na termínu konání, který ještě nevím, a samozřejmě také na penězích.

Jak je to s věkem členů souboru? Opravdu jsou všichni mladší devatenácti let?
Soutěž povolovala deset procent nadlimit, čehož jsme samozřejmě využili. Jeli jsme v třiatřiceti a tři byli starší.

Přibíráte ještě nové členy?
Ano, právě teď v září budeme dělat nábor, čímž bych rád pozval všechny, které zpěv baví. Součástí této lehké talentové zkoušky je zazpívat jakoukoliv píseň a vytleskat rytmus. Ono je někdy velmi těžké poznat kvalitu hlasu u dětí. Zájemci mě když tak mohou kontaktovat osobně, (jakub.klecker@kantilena.cz, pozn. redakce).

Kromě práce s Kantilénou vás však čekají ještě jiné projekty, které?
S Tomášem Hanusem to budou Příběhy lišky Bystroušky, tam tedy bude i Kantiléna. Pak to bude Česká mše vánoční Jakuba Jana Ryby v brněnském Mahenově divadle a projekt od Bohuslava Martinů skládající se ze tří částí. Pak mě čeká také převzetí Rigoletta a Louskáčka.