Hru Králova řeč vycházející ze skutečných historických událostí a proslavenou oscarovým filmem uvedlo v pátek brněnské Národní divadlo. První české nastudování v režii hostujícího Martina Stropnického nabídlo zdařilou verzi příběhu o boji budoucího anglického krále Jiřího VI. s vadou řeči. Titul nejvíc upoutal hereckou souhrou představitelů krále a jeho logopeda v podání Martina Slámy a Ladislava Freje.
Srovnání s filmem Toma Hoopera s Colinem Firthem v hlavní roli, který roku 2010 získal čtyři Oscary, není v tomto případě příliš na místě. Divadelní scénář britsko-amerického dramatika Davida Seidlera totiž vznikl už v 80. letech minulého století, ale královna Alžběta, vdova po Jiřím VI., nedala souhlas s jeho uvedením. Seidler se k tématu vrátil až tři roky po její smrti v roce 2005. Divadelní premiéru v Londýně měla King's Speech teprve loni na jaře.
Filmové střihy
Inspiraci filmem lze u Stropnického divadelního zpracování vystopovat snad jen u využití takřka filmových střihů při změnách scén. Inscenace tak plyne svižně, i když v některých případech by prospělo nechat skončené výstupy v divákovi doznít o něco déle. Přestože divadelní verze hodně upozaďuje historické souvislosti, příběh se i tak hemží skutečnými postavami, jako jsou politik Winston Churchill, ministerský předseda Stanley Baldwin nebo král Jiří V.
Děj se soustředí hlavně na osobní příběh vévody z Yorku před jeho nástupem na trůn v roce 1936. Bertie trpěl v důsledku traumat z dětství koktáním, které mu nedovolovalo ve vypjatějších chvílích normálně komunikovat. Přímo fatálním se u něj stávalo při veřejných projevech tváří v tvář mikrofonu.
Nejsilnějšími momenty brněnské inscenace jsou právě společné výstupy krále s australským logopedem Lionelem Loguem. Martin Sláma našel pro následníka trůnu přesnou míru stylizace, v níž mu řečový handicap vlastně ochromuje celé tělo. Koktání u něj není jen prázdným efektem, ale vnějškovým projevem jeho nalomené psychiky. Slámovi se daří do výrazu promítnout až urputné odhodlání, s jakým chce vévoda nad svým vnitřním strachem zvítězit. V tom mu svéráznými metodami pomůže právě logoped, kterého Ladislav Frej obdařil živelnou dobráckostí i nutnou přísností.
Scénograf Adam Pitra hodně pracoval s náznaky, pomocí nichž vytvořil logopedovu pracovnu, westminsterské opatství nebo balkon paláce. Scéna je hned na několika místech poseta černými deštníky, v různých variacích se objevují i letadla. Ta naznačují nejen logopedovu zálibu v lepení modelů, ale i předzvěst blížící se války.
Kostýmy Sylvy Zimuly Hanákové propojují nezbytnou uniformitu představitelů vysoké politiky s nedbale ležérní civilní britskou módou. Nejvíce se návrhářka vyřádila na postavě vévodkyně z Yorku Alžběty (Eva Novotná), která na každý svůj výstup přichází v jiné toaletě.
Druhá polovina je více zatěžkána dobovými souvislostmi a politickými vyjednáváními před vypuknutím druhé světové války. Tvůrci si při jejich ztvárnění efektně vypomohli projekcemi dokumentárních fotografií a využitím rozhlasových nahrávek. Diváci tak například uslyší autentický hlas Adolfa Hitlera nebo fragment slavného Chamberlainova proslovu po návratu z Mnichova.
Brněnská inscenace výborně graduje královým projevem ze 4. září 1939, tedy ze dne poté, co Británie vstoupila do války s Německem. V samém závěru potom vytvoří královský pár sedící na trůnu a logoped Logue dřepící u jejich nohou obrázek jakoby přímo určený k zarámování.
To, že Králova řeč bude pro brněnské diváky velkým tahákem, dokázaly ještě před premiérou vyprodané všechny reprízy až do konce letošní sezony. Na podzimní část té příští se už teď dokonce tvoří pořadníky. Mahenova činohra má tak po dlouhé době hledání své ztracené identity a snahy o opětovnou stabilizaci souboru i dramaturgie na repertoáru hit, který diváky houfně láká do hlediště.
(Psáno z páteční premiéry 15. března 2013)