V atraktivním prostředí brněnské Richard Adam Gallery měli obdivovatelé vážné hudby jedinečnou příležitost vyslechnout osobité ztvárnění tří kompozic výrazně odlišného stylového rozpětí. Stalo se tak u příležitosti čtvrtečního a pátečního programu Filharmonie Brno. Oba koncerty byly do posledního místa vyprodané.

Úvodní skladba Svjatyj pocházela z pera současného skladatele Sira Johna Tavenera, jenž vešel ve známost koncem šedesátých let v Londýně. Právě zde slavný John Lennon prosadil jeho hudbu na značce Apple. Po ní následovala skladba Doctor Atomic Symphony od Johna Adamse. Obě skladby byly laděné do minimalismu a zejména druhá jmenovaná posluchači nabídla odvážné aranžmá s výrazným podílem Českého filharmonického sboru Brno.

Očekávaným hřebem večera však bylo zpracování známé suity Atom Heart Mother (1970), kterou natočil slavný londýnský kvartet Pink Floyd na svém stejnojmenném albu. Koncertní violoncellový mistr Jiří Bárta prodchnul rozsáhlou hudební kompozici procítěnou hrou.

Ta skvěle kontrastovala s podílem uskupení Atom Heart Mother Band reprezentovaného kytaristou Michalem Kašparem, klávesovým hráčem Martinem Krčem, baskytaristou Vladimírem „Gumou" Kulhánkem a hráčem na bicí nástroje Martinem Vajglem.

Zajímavá kořenění

Téměř čtyřiadvaceti­minutová kompozice nabídla spojení výtečně seřízených vokálních ženských a mužských hlasů Českého filharmonického sboru Brno s Filharmonií Brno, dirigované Stanislavem Vavřínkem s rockovým tématem postpsychedelického pojetí. I když se aranžmá téměř identicky drželo originální předlohy, přesto bylo možné zaznamenat v občasných postupech zajímavá kořenění v tématu vlastními prvky, která celkovou stavbu suity nijak nenarušovaly. Kašparova elektrická kytara dokázala gilmourovské téma pojednat vlastní melodickou architekturou, aniž by porušila procítěné uchopení ohýbaných tónů. Krč (zastupující původního hráče Svatopluka Chalupu) poměrně věrně napodobil sound legendárních varhan Hammond, stejně jako v suverénní hře na skutečný koncertní klavír.

Cval a ržání koní

Určitě originálním prvkem bylo zapojení synthesizeru jako tónového generátoru ve Vajglově provedení se strašidelnými astrálními zvuky, které se rozléhaly bývalou tovární halou. Orchestrace měla vysokou úroveň, Filharmonický sbor Brno výtečně nahradil John Aldiss Choir a publikum nadšeně aplaudovalo vestoje. Pro velký úspěch tak hudebníci část tématu zopakovali až do závěrečného vyvrcholení díla. Nechyběly ani ruchy a tak podobně jako v originálu Richard Adam Gallery zahřměly motocykly, dunění vlaku, ržání koní a jejich cval v přelévaném soundu v reproduktorech napříč prostorem.

Po koncertě jsem si uvědomil, že se v Brně naplnilo přání zesnulého amerického hudebního avantgardisty Franka Zappy, který už na počátku sedmdesátých let navrhoval, aby se symfonická hudba přestala tvářit vážně a začala se provozovat v továrních halách a přiblížila se více lidem.

Námluvy vážné hudby s rockem a jazzem nejsou už dnes ve světě nijak výjimečné a tak lze vyjádřit uspokojení nad tím, že koncertní pojetí tohoto spojení nalezlo v Brně podle návštěvnosti, ale i samotného provedení velmi dobrý ohlas.

Violoncellista Jiří Bárta.

PETR GRATIAS
Autor je hudební publicista.