Krakonošovo tajemství: Kdo mě nemusí, ať se dívá od poloviny, popichuje Prachař

Další důležitou úlohu, hamižného majitele jednoho krkonošského panství Štěpána, ztvárnil Jakub Prachař, který jej - a vlastně celé natáčení - popisuje s humorem sobě vlastním.

Jaký je váš Štěpán, je to ryze záporná postava?
Je, ale na druhou stranu vlastně zase tolik ne, v zásadě je to pragmatik. Jeho počínání jsem si zasadil do moderních kolejí, jen jsem si na sebe vzal dobový kostým. Je to prostě kluk, který zdědil po strejdovi omšelou chalupu, kterou chce spravit, a ojeté Lamborghini. Taky chce mít nejhezčí holku z diskotéky. A až si ji před zraky celé vesnice vezme, chce ji odvézt na dovolenou na Maledivy, aby pak mohli po návratu ukázat, jak se krásně opálili. Na to holt někde musí vzít peníze. Takže takovou drobnou šmelinou, jemným kradením dépéháčka, obírá stát. A potom si všechno, co má v plánu, může dovolit.

S Krakonošem asi hodně kooperuje…
Velmi s ním kooperuje, protože Krakonoš ví, kde je poklad. A právě ten Štěpán potřebuje.

Nová pohádka Krakonošovo tajemství: O vánočních svátcích ji uvede Česká televize

Zjevně má dost společného s Trautenberkem, kterého ztvárnil v legendárních Krkonošských pohádkách váš dědeček Ilja Prachař.
Podle mě to tak úplně není. Řekl bych, že Trautenberk je Štěpánův předobraz, ale má s ním pramálo společného. Marketingově je to ovšem perfektní. To je pravda. Proto mám možná jako Štěpán i podobné kotlety, jaké nosil Trautenberk. Nemusím asi říkat, že Krkonošské pohádky v hlavní roli s Františkem Peterkou a pak taky s mým dědou jsem měl a mám v oblibě, jsou součástí mého života. To je jasné.

Hned jste na nabídku role v Krakonošově tajemství kývl, nebo jste ji zvažoval?
Vůbec ne. Je pravda, že když jsem se svou účastí v pohádce souhlasil, bylo mi řečeno, že mě čeká jen jeden natáčení den. Říkal jsem si – pohoda, navážu na zmiňovaný předobraz dědy, je to taková moje povinnost, kterou rád splním. Nakonec se z toho vyklubalo víc natáčecích dnů, což mě potěšilo a je to v pořádku. Ale pro televizní diváky, kteří mě nemají rádi, mám doporučení, aby si pohádku pustili až od poloviny, protože se v ní ze mě stane krkavec. A ten už to za mě dohraje líp, takže můžou být všichni klidní.

Vánoce na České televizi: Dorazí Krakonoš, Anděl Páně i dvojka Bambitky

A co spolupráce s režisérem Bebjakem, podle něhož má příběh všechny atributy současné, atraktivní a žánrově rozmanité pohádky?
Pracoval jsem s ním poprvé, a protože on je Slovák, pramálo jsme si rozuměli. Ale po takovém šestém sedmém dni to už začalo být lepší. Odezíral jsem mu ze rtů a co jsme si neuměli říct slovy, dovysvětlili jsme si kreslením obrázků, abychom pochopili, co ten druhý chce.

Raději si to ani nechci představit… Pohádka se točila v mnoha lokacích, v létě jsme vás zastihli v prostředí zámku Doudleby nad Orlicí, kde vznikala scéna, v níž se objeví tajemný cizinec a nabídne Štěpánovi, že ho zavede k pokladu v horách. Točil jste i jinde?
Tahle pohádka se vyznačuje tím, že jsem kvůli jejímu natáčení najel několik tisíc kilometrů. Vozím se sám, mám to rád. Začínalo se za Plzní a končilo se v Beskydech, přičemž já jsem na obraze součástí té luxusnější letní části. Takže skoro všechno, co je v Čechách aspoň trošku hezké, je v naší pohádce vidět.

Zámky Hrádek u Nechanic a Doudleby si zahrají ve vánoční pohádce Krakonošovo tajemství:

A taky na Moravě…. To by vám děda dal.
Pardon, v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

V létě vám muselo být ve vašem padnoucím kostýmku docela teploučko…
Tak to na natáčení vždycky je, že je vám buď teplo, nebo zima. Nikdy to není dobře. Ale to je právě skvělé, protože v tvrdých podmínkách podává člověk fantastické výkony. Na naší pohádce to bude samozřejmě znát… Stejně pak všichni diváci píšou, jak to tak zpravidla po odvysílání nové vánoční pohádky bývá, že „tato už není jako ty dřívější“. A za dvacet let, možná i dřív, nakonec řeknou, že je to „poslední poctivá pohádka, jakou kdy viděli“. Je to takový český folklór, který je ale na druhé straně dokladem toho, že pohádkami – ať už jsou dobré, nebo debilní - žijeme.

Která pohádka patří k vašim nejoblíbenějším?
Nejraději mám Císařova pekaře a Pekařova císaře, protože vypráví hezký příběh „doleva“, s jemným sociálním podtextem, v němž nakonec chudí lidé všechno vyřeší. Je to taková poctivě napsaná a poctivě natočená pohádka. Možná je to proto, že na ni měli asi sto šedesát natáčecích dnů, takže to podle toho taky vypadá. To už se nám v dnešní době nikdy nestane. Takže na „Pekaře a císaře“ se v mnoha ohledech dívám jako na science fiction.