Nemrzí vás to?
Hraní v Animé je pro mě tím, co mi umožňuje maximální seberealizaci. Něco, co vychází ze mě samotného a je mým autorským dílem. Bez podobného ventilu bych nemohl existovat. Zatím jsem nenašel nic, co by mě uspokojovalo víc. I když musím přiznat, že křičet do lidí anglické texty rockových písní už přestává být způsob, se kterým se úplně ztotožňuji. Něco dalšího ale krystalizuje velmi pomalu a možná budu v Animé pokračovat navěky, i když něco nového přijde. To, že jsem dosáhl poměrně slušného úspěchu s Tomášem, je zase úplně jiná rovina.
Popularita Tomáše Kluse vzrostla za poslední roky hodně raketově. Dotkla se i vás?
Trochu. Občas mě někdo pozná na ulici a chce fotku nebo podpis. Ale je to zřídka, takže se to drží v mantinelech, kdy je to spíš příjemné a lichotivé, než že by mě to obtěžovalo. A také jsou občas situace, kdy člověk cítí, že je díky tomu, co dělá, vnímán jako něco jiného než ostatní. Jako by dělal něco opravdu výjimečného. Přitom výjimečným to dělají právě ostatní lidé.
Přišel ještě větší nárůst po Tomášově nečekaném vítězství ve Slavíkovi za loňský rok?
Pro některé lidi je Slavík něco jako zlatá medaile na olympiádě. Samozřejmě přichází víc nabídek na všechno. Od sponzorství až po charitu. Teď je potřeba dělat si dál svoje a nezaplést se se špatnými lidmi, když už jsme se bez nich obešli doteď.
Co podle vás nejvíc stojí za Tomášovým úspěchem?
Je za tím práce, i když spousta lidí bude vždycky tvrdit, že Tomáš Klus je produktem manažerů a nahrávacích společností. Pak Tomášův talent propojit se s publikem. Písničkáři obecně mají u nás velkou tradici a mnoho posluchačů. Ale Tomáš dokázal, že to nemusí být nutně padesátiletý plešatý alkoholik a může se líbit holkám.
Tomáš Klus je známý svými osobitými a často vyhraněnými texty. Konzultuje s vámi jejich obsah?
Se všemi novými věcmi mě stejně musí seznámit, abychom je mohli hrát společně, takže ano. Svůj názor řeknu vždycky. Většinou taky znám základní myšlenku písně dlouho před tím, než je dokončena.
Tomášovy texty se hodně vyjadřují k aktuální společenské situaci. Sledujete politiku a dění?
Asi jako každý. Jen do té míry, abych věděl, koho volit nebo nevolit. Snažím se fungovat jako občan, pokud to nezní příliš divně. Ale vyjadřovat se k tomu umělecky je pro mě vlastně cizí. Je to tak nějak málo abstraktní a nepodporuje to představivost a vlastní interpretaci díla. Vlastně jsem se do toho dostal až s Tomem. A líbí se mi, jak to dělá. Folkař může být punker.
Tvrdíte, že se s Tomášem ve všem shodnete a prakticky se nehádáte. Je to při tak úzké spolupráci vůbec možné?
Úspěch, který nás potkal, je pro nás pořád natolik neuvěřitelný a vzácný, že si to všechno užíváme a nehodláme si to kazit nějakými problémy ega. Takže ano, opravdu se nehádáme. Máme oba nějaký zvláštní radar na to, vycítit, kdy jeden druhého může začít štvát a nedopustíme to.
Je něco, v čem jste úplně jiní?
Ve spoustě věcí. Například jsme vždycky měli velmi odlišný vkus, co se týče žen. Což je skvělé, žádná nás nikdy nerozeštvala.
Loni v létě jste se oženil a prakticky pár týdnů potom oznámil Tomáš Klus, že bude otcem. Proměnila se od té doby témata vašich debat?
Ani ne. O těchhle velkých životních změnách musíte mluvit neustále se všemi kolem. My jsme spíš rádi, že spolu můžeme mluvit o úplně jiných věcech.
Před rokem jste společně odjeli na delší dobu do Indie. Co vám to dalo?
Když jedete někam na pět týdnů, abyste jenom cestovali, užívali si a nikam nespěchali, tak vám to dá hrozně moc, i když se nejedná o Indii. A když se do ní navíc chcete léta podívat a pak tam skutečně jedete, tak je to skvělé.
Žijete dál v Brně. Neuvažoval jste o přesunu do Prahy?
Uvažoval, ale už bych asi neměnil. Obě města miluji. Jedině mě mrzí, že v Praze je stokrát víc koncertů a akcí, kam by člověk večer zašel.
Byl jste i členem divadelního spolku TakyRyba, kde jste hrál například ve hrách Mumraj a Příběh Saturna Lamiela. Co vám hraní divadla dalo?
S TakyRybou to bylo báječné. Když jsem viděl poprvé jejich představení, myslel jsem, že umřu. Bylo to jako poprvé vidět Divadlo Sklep. Když jsem dostal šanci, na něčem takovém se podílet, tak jsem prostě musel. Jsem moc rád aspoň za ty dvě hry.
Co vás teď čeká?
Máme před sebou volno až do začátku března, kdy začneme zase hrát. Do té doby nějaké koncerty s Animé a práce na dalším projektu. Když nemusím dělat hudbu, mohu se konečně věnovat hudbě.