Nové vládní nařízení o zavření divadel má zatím platit dva týdny. Jak budete postupovat u představení, které jste na tuto dobu plánovali? Zrušíte je, nebo budete hledat nové termíny?

Aktuálně je vše velmi čerstvé a hledáme řešení. S největší pravděpodobností budeme postupovat podobně jako na jaře. Pro abonenty budeme vstupenky přesouvat, u diváků se vstupenkami z volné kasy budeme rušit. Musíme přijmout nějaké systémové řešení, protože ve skutečnosti nikdo neví, jak dlouho opatření potrvají. Pan ministr zdravotnictví sice hovoří o čtrnácti dnech, ale takové době věří asi jen malé dítě. Spíš se dá očekávat, že půjde o dlouhé týdny, možná měsíce.

Přizpůsobit se současným rychle se měnícím opatřením asi na vás klade velké nároky, že?

Jednáme permanentně pod tlakem, kdy se opatření mění v podstatě ze dne na den. Minulý týden byl přijat zákaz zpěvu s tím, že se s nařízením máme smířit, že je jen na dva týdny. No a teď po pár dnech přichází nařízení, že se zakazuje veškeré divadlo, a nikdo nevěří, že se po dvou týdnech začne hrát. Musíme počítat, že vše potrvá minimálně do konce nouzového stavu, spíše ještě déle. Znamená to pro nás obrovský problém, finanční, provozní a nyní už i morální. Když pracujete ze všech sil na tom, abyste vytvořili nějakou krásu, nové inscenace pro diváky, a uprostřed procesu dostáváte rány typu, že víte, že premiéru, která měla být za dva týdny, mít nebudete a vlastně vůbec nevíte, kdy bude, tak je velmi těžké pracovat v takových podmínkách.

Narážíte na očekávanou premiéru inscenace hry Milana Kundery Majitelé klíčů, kterou v Národním divadle Brno režírujete a která měla být jedním z vrcholů letošní divadelní sezony v Brně?

Přesně tak. Je to velmi osobní téma, protože shodou okolností jsme si dnes (rozhovor vznikal ve čtvrtek, pár hodin po zveřejnění nových protiepidemických opatření, pozn. red.) poprvé zahráli celou inscenaci v kuse, byť bez kostýmů, scény, hudby. Udělali jsme to, i když už jsme věděli, že se zakáže divadlo a plánovaná premiéra třiadvacátého října nebude, a s tím, že nikdo neumí říct, kdy se uskuteční. Naši práci to velmi poznamenává. Všichni se snažíme podat nejlepší výkon, zkušební proces je úžasný, ale nynější situace bere neuvěřitelným způsobem energií všem, kteří na inscenaci pracují.

Zmínil jste, že přijetí zákazu divadel bude mít velké finanční důsledky. Dokážete již nějak odhanout ztráty, které Národní divadlo Brno postihnou?

Přijetí opatření spadá do období, kterému se říká divadelní žně. Běžně míváme od října do Vánoc největší tržby, je to období, kdy chodí do divadla nejvíce lidí. Pokud bychom nehráli do konce roku, tak přijdeme o čtyřicet procent peněz, které jsme schopní za rok na tržbách vydělat. To jsou opravdu desítky milionů. Nějaké přesné číslo se nyní nedá odhadnout, protože nevíme, kdy nám bude umožněno hrát, co budeme moct hrát a pro kolik diváků. Ale signály jsou naprosto jasné třeba u opery, která v plnohodnotném provedení nebude možná velmi velmi dlouho.

Budete se do dalších týdnů snažit vyjednat nějaké uvolnění podmínek pro divadla?

Akceptujeme to, že situace není vůbec růžová, nechceme nikoho připravit o zdraví, riskovat jediný život. Ale budeme se snažit bavit s ministrem zdravotnictví i hlavní hygieničkou, aby nám uvěřili, že jsme schopní uřídit divadla ve spolupráci s krajskými hygienickými stanicemi tak, aby jejich provoz byl bezpečný. Od konce června, kdy se kultura začala uvolňovat, se odehrály stovky představení pro miliony diváků a s výjimkou jednoho velmi sporného případu v Liberci není známý jediný případ, kdy by se divák nakazil při sledování divadelního představení. I většina virologů a epidemiologů říká, že jít s rouškou do divadla je naprosto bezpečná společenská aktivita.

Budete od státu za zavření divadel s ostatními řediteli požadovat nějakou kompenzaci?

Po ohlášení nových opatření jsem se zúčastnil schůzky s panem ministrem kultury, kde jsme mu tlumočili, že pro česká regionální divadla znamená každý měsíc lockdownu ztrátu na tržbách zhruba pětapadesát milionů korun. Pokud se stát rozhodne, že zakáže nějaký obor lidské činnosti, tak by měl výpadek příjmů kompenzovat. Kultura totiž není žádná volnočasová aktivita. Je to obor, který se na HDP České republiky podílí větším podílem, než chemický průmysl. Není možné očekávat, že kompenzaci ponese jen zřizovatel, v našem případě město Brno, které už i tak má obrovské výpadky vlastních příjmů.

Přislíbil vám na zmíněném jednání ministr kultury nějakou pomoc?

Zdálo se, že pan ministr si velmi dobře uvědomuje, že kompenzaci od státu budeme potřebovat. Už se mu podařilo vyjednat náhradu škod za jarní uzavření, ovšem ty prostředky jsme doteď nedostali. Než se vyřídí celý administrativní proces a peníze přijdou na účty divadel, tak je jasné, že řada menších bude mít problém zaplatit svým dodavatelům či výplaty pro zaměstnance. Přesto věříme, že už se na ministerstvu kultury vytvořily mechanismy a že se podaří vyjednat podporu nejen pro divadla, ale pro celý sektor nazývaný jako kulturní průmysl.

Bude mít kulturní průmysl bez státní podpory šanci přečkat koronavirovou krizi?

Nyní se vypínají ty části naší společnosti, o kterých se říká, že nejsou ekonomickou aktivitou. Ale divadlo či koncerty jsou ve skutečnosti velmi důležitou součástí národního hospodářství, na kterou je navázaný významný sektor služeb. Kulturní průmysl běžně státní podporu nepotřebuje, ale teď je chvíle, kdy by stát měl ztráty plně kompenzovat. Je to velmi podobné situacím, když zemědělci nárokují kompenzace za jarní mráz, letní sucho, nebo když jim úrodu zničí kroupy. Teď něco takového platí pro kulturu, která zažívá krupobití, sucho a mráz v jednu chvíli.