Divoké drhnoucí riffy, decibelová sprcha předimenzovaných hudebních mašin a řádná porce energie. Zatímco někteří lidé dávají o Vánocích přednost pastorálním zpěvům a koledám, rockeři a metalisté si ani v tomto čase neodpustí svoji decibelovou dávku adrenalinu. Právě pro příznivce tohoto hudebního žánru se staly tradicí Metalové Vánoce v brněnském Semilasse.

Jako první zahrála skupina Regon. Je známá především svým působením na Brněnsku, zejména kolem Rosic a Zastávky, kde si vydobyla i svoji lokální slávu. Zahajovat rockově-metalový maratón je rolí nevděčnou a bohužel se na jejich pódiovém výkonu podepsalo to, že kapela neměla nazvučovací zkoušku. Předimenzované bicí nástroje tak totálně zahlušily basové party a i oba kytaristé sváděli s tímto handicapem nerovný boj. Kytarový frontman a zpěvák Jiří Štěpánek sice předvedl svoje kytarové běhy s elegantní graciézností, ale když druhý kytarista a zpěvák Michal Konečný vyměnil elektrický nástroj za akustickou kytaru, byly melancholické zvonivé tóny z větší části zahlušeny. A tak lze pochválit především sborové zpěvy, které měly slušnou intonační jistotu. Sestavu doplnil baskytarista Jan Kotas a bubeník Pavel Štěpánek. O nějakém metalovém derivátu lze hovořit těžko, spíš o tancovačkovém rocku bez vlastní názorové platformy.

Z tuřanské líhně

Dále se představila legenda z takzvané tuřanské rockové líhně osmdesátých let Dogma Art ve své legendární sestavě. Tak trochu ve stylu Black Sabbath se prezentoval kytarista a zpěvák Ladislav Škaroupka, baskytarista Jaroslav Rakušan a zkušený bubenický harcovník Miroslav Kern. Instrumentální ozdobou skupiny byl hráč na příčnou flétnu a zobcové flétny Zdeněk Němeček, který svými hadovitými tóny připomínal v improvizacích Iana Andersona z Jethro Tull. Ani v případě Dogmy Art nelze hovořit o nějakém heavymetalovém derivátu. Spíš bych se přikláněl k označení hard rock s několika moderními prvky pojetí. Skupina za dobu svého působení prošla řadou personálních proměn a nakonec přestala koncertovat. Přesto se jejich „klasická" sestava občas schází, aby svým příznivcům a zejména pamětníkům připomněla staré časy jejich slávy.

Třetí vystupující ovšem výrazně přitvrdili a další brněnská legenda z tuřanské líhně Titanic už stála rozkročena mezi hard rockem a metalovým modelem hudby. Hráčům nechyběla suverenita podání a řádná porce energie.

Jako Joe Satriani

Zpívající kytarový frontman Zdeněk Černý oslňoval svým šestistrunným modelem Washburn a rovněž zpívající baskytarista Milan Hanák svými pohybovými kreacemi po pódiu. Instrumentálně nadprůměrně se suverénním výkonem jednoznačně exceloval kytarista bulharského původu Georgiu „Džoro" Enčev, z jehož instrumentálních běhů byl tu a tam čitelný virtuos Joe Satriani. Důrazný bubenický úderník Stanislav Fric dokázal svou letitou praxi.

Závěrečným hostem Metalových Vánoc byla skutečná metalová legenda osmdesátých let totalitního Československa Vitacit, v níž vévodil svým pronikavým sférickým vokálem známý Láďa Křížek. Kytaristé Pavel „Kuře" Hejč a Radek „Reddy" Kroc předvedli kytarovou smršť a divoké drhnoucí riffy za asistence baskytary Luďka Adámka a bubeníka Michala Daňka. Kapela svým příznivcům předvedla zničující tornádo, které v sále rozpoutalo malé zemětřesení. Velmi slabou stránkou ne vždy kreativních hudebních motivů byly u skupin zpívané texty, jejichž tematika bohužel nevykazovala nějakou hlubší hodnotu nebo sdělení.

Jednoznačným favoritem večera se stal hostující bubeník Martin „Marthus" Škaroupka (Titanic), který předvedl technicky velmi vyspělou hru famózních bubenických breaků a složitých polyrytmických obrazců a potvrdil svoje úspěchy v zahraničních angažmá.

PETR GRATIAS (autor je hudební publicista)