Martin Siničák: Těším se na změnu, beru to jako výzvu

Narodil jste se ve Zlíně. Jak vás ovlivnilo dětství na Valašsku?

Na Valašsku jsem žil krátce, jen asi první rok a půl života. Od té doby jsem Brňák. Ale valašské geny tam jsou a jsem na ně hrdý. Valaši jsou pro mě rovní, tvrdí lidé s velikým nadhledem, humorem a krásným „mudroslovím". Například: Nemíchaj sa mezi otruby, nebudú ťa svině žrat.

Jako kluk jste závodně lyžoval. Co vám dal vrcholový sport?

Byť je lyžování, na rozdíl od divadla, bytostně individuální sport, mají dost společného. Velká tréma před závodem i premiérou, neúměrně dlouhá příprava na relativně krátký výkon a nutnost naprosté koncentrace na práci. Nicméně, kdybych zůstal u lyžování, šel bych teď do sportovního důchodu, zatímco od divadelníků jsem letos dostal cenu pro mladého umělce. Tož tak.

Na Janáčkově akademii múzických umění jste nedokončil studia herectví. Bral jste to někdy jako handicap?

Z JAMU jsem byl vyloučený pro nesložení státní zkoušky z dějin divadla, na kterou jsem se vědomě nenaučil. Chtěl už jsem zkrátka hrát v profesionálním souboru, a tu možnost jsem měl v 7 a půlce. Handicap to pro mě určitě není. Na herecké škole je mnohem důležitější seznámení se se svými vrstevníky v oboru než titul. Jen má rodina těžce nesla, že nemám vysokou školu.

V brněnském generačním Divadle 7 a půl jste pak hrál několik let. Fungovali jste tam za hodně těžkých existenčních podmínek, ale zase vás to vybavilo do pozdější divadelní praxe, je to tak?

Ano, šlo o bytostně herecké divadlo pod vedením charismatického Matěje T. Růžičky. Byla to obrovská škola i proto, že jsme si dělali všechno sami. Od úklidu přes stavbu, shánění kostýmů a jejich údržbu, výrobu rekvizit až po líčení. To si pak člověk hraní jinak váží! A v 7 a půlce bylo co hrát s kým!

Později jste si zahrál i v Polárce, Huse na Provázku či U stolu. Jaký typ divadla vám sedí nejvíc?

Mám rád divadlo, kde se od herce čeká iniciativa a vlastní vklad, s pochopením režisérovy vize. Jinak je to jen loutkové statování. A těžko říct, jestli mi líp sedí klasické či alternativní scény. Zdá se mi, že dnes už je totiž klasikou dělat divadlo alternativně.

Hrával jste často v původních autorských hrách. Lákalo by vás také psaní nebo režie?

Na psaní nemám trpělivost a režii jsem si zkusil v 7 a půlce. Ale zjistil jsem, že my herci jsme sobecká, sebestředná hovada jen málo myslící na celek. Poučné zjištění, ale budu se dál držet svého. To se obloukem vracíme k rčení Nemíchaj sa mezi otruby…

Poslední pětiletku jste prožil jako člen HaDivadla. Jaká byla?

Zpočátku jsem měl obavy, protože jsem byl zvyklý na větší pracovní nasazení, ale časem došlo k personální obměně v souboru i ve vedení a začalo to fungovat. Rozhodně zásluhou Mariána Amslera (umělecký šéf souboru, pozn. aut.), se kterým jsme si až překvapivě padli do noty. Doufám, že je to vidět třeba na Platonovovi (Sežereš sám sebe).

Hráváte často ve výrazně hereckých inscenacích. S kterým kolegou na sebe na jevišti takzvaně slyšíte?

Je to trochu jako u fotbalistů v nároďáku: hráči se musí sehrát, a to občas trvá. Asi jen se dvěma kolegy jsme si sedli hned a naprosto. Kdysi s Lubošem Veselým a nedávno s Evou Novotnou z Mahenovy činohry.

Právě do Mahenovy činohry od září nově nastoupíte. Už v minulé sezoně jste si zde zahrál v inscenacích Provaz a Loupežníci. Jaká to pro vás bude změna?

Změna je vždycky šance na nějaký posun, a já se na ni velmi těším. Beru to jako výzvu. Uvidíme, jak moc jiný způsob práce to pro mě může být. Očekávám snad jen používání malinko jiné techniky hraní.

S novým uměleckým šéfem Mahenovy činohry Martinem Františákem jste se už pracovně několikrát setkal. Hrálo to ve vašem rozhodování roli?

Určitě mi Martin usnadnil rozhodování. Poprvé jsme se setkali už v Divadle 7 a půl na představení Palach, později v Polárce na Maryši. Na základě těchto inscenací si mě vzal na hostování do Ostravy do Divadla Petra Bezruče na Macbetha. Je to můj oblíbený režisér i člověk – holt Valach. (smích)

Letos jste získal tak trochu „za pět minut dvanáct" Cenu Thálie pro umělce do 33 let. Jak moc může ovlivnit vaše další herecké příležitosti?

Bylo to velmi příjemné, ale nepřeceňuji to. Herec je tak dobrý, jak dobře zahrál poslední představení. Ale pozitivní je, že odborná komise Thálie vidí i do Brna. O tom se tady trochu pochybovalo.

Jak letos trávíte léto?

Houbařím, plavu a hraji golf. Ale největší relax je pro mě celoročně vaření, navíc má většinou pozitivní výsledek.