S moderním jazzovým B Side Bandem, který tvoří dvacet profesionálních hudebníků, se Matěj Ruppert na jednom pódiu poprvé setkal na loňském festivalu Čarodějáles. Jeho očarovaly swingové a jazzové prvky, na nichž big band staví, hudebníky pod vedením Josefa Buchty zase nadchly funky skladby Monkey Business. Nad neotřelým hudebním projektem v Brně i o svých plánech do budoucna se Matěj Ruppert zamýšlí v rozhovoru pro Brněnský deník Rovnost.

Jak vznikla vaše spolupráce s B Side Bandem?

Asi před rokem nás spolu s Romanem Holým oslovili, zda nechceme vystoupit na brněnském festivale Čarodějáles a nezahráli si s nimi jejich oblíbené písničky. Byli jsme samozřejmě potěšeni a měli trošku počechrané ego z toho, že nějaká kapela chce hrát naše skladby a ještě ke všemu s námi. Tak jsme přijeli a znělo to velmi dobře.

Nedávno jste v Metro Music Baru opět odehráli společný koncert a vyprodali klub…

Ano, po roce nás kapelmajstr B Side Bandu (Josef Buchta pozn. redakce) oslovil znovu, zda bychom to nezopakovali. Milerád jsem jeho pozvání přijal.

Přineslo vám toto hudební setkání něco nového?

Zase tak často se nepotkáváme, ale určitě jsem zjistil, že v Čechách i na Moravě je řada vynikajících hudebníků, které neznám, protože se z nějakého důvodu neprosazují víc než je zdrávo.

B Side Band vychází hlavně z jazzu, to vás neovlivnilo?

To ano, ale my s nimi vždy hrajeme naše věci. Mně se bigbandová hudba vždycky strašně líbila, takže vrátka do nových světů mi neotevřela. Ani jsem tuto hudbu nezačal více poslouchat. Ale naopak ani méně… Ale rozhodně toho ze swingu a jazzu znají více než já.

Jaké jsou vaše další společné plány?

To zatím nevím, iniciativa musí přijít z jejich strany. A pokud budu mít čas, rád se zúčastním.

Je období festivalů, jak Monkey Business tráví léto?

Objíždíme velké festivaly, konkrétně třeba Trutnov nebo České hrady. To je akce, kdy parta kapel objíždí hrady v České republice. Má to fantastickou atmosféru, kterou umocňuje hlavně to, že se vše odehrává v podhradí nebo přímo na hradě. Pořadatelé pamatují na kapely, diváky, jejich zázemí i zvuk. Kromě Colours of Ostrava, kde jsme letos výjimečně nebyli, to řadím mezi naše nejdůležitější akce. A jinak se samozřejmě hlavně válíme u vody (smích).

A když zrovna nejste mezi účinkujícími, tak na festivaly nejezdíte?

Už ne. Jezdíval jsem jako puberťák, třeba právě na Trutnov. V té době jsem poslouchal hudbu, která se tam dodneška hraje. Ale nějak jsem zlenivěl, jsem starší a už se mi nechce do spacáku, nořit se do vlhké hlíny a spát mezi pivníma kelímkama. Už jsem prostě zhýčkaný kluk z Prahy (smích).

Poslední, v pořadí šestá deska Monkey Business Twilight of Jester, má docela dobré ohlasy, jste spokojení?

Ohlasy jsou sice vynikající, ale společnost se bohužel dostala do tak temných končin, že lidi odmítají dát za cédéčko i tak malou částku, kterou dnes stojí. (Album Twilight of Jester stojí 299 korun, desky si Monkey Business vydávají sami, k distribuci využívají Sony Music pozn. redakce.) Ještě pořád jsou lidi, kteří tvrdí, že cédéčka jsou drahá, což ale není pravda a pro ně je to jen pomocná berlička k tomu, aby mohli krást hudbu a necítili se přitom trapně. Spousta lidí si dnes stahuje hudbu z internetu, a to, že kradou, je nezajímá. Je to jako přijít do obchodu a ukrást pecen chleba.

Chcete dospět k tomu, že prodejnost vašich alb je malá?

Chci dospět k tomu, že prodejnost všech alb je téměř nulová.

A s kvalitou hudby to samozřejmě nesouvisí…

Jelikož se stahuje, až se harddisky zavařují, tak myslím, že ne. Doba se změnila a nové moderní technologie jsou už tak daleko, že je vše naprosto anonymní. Na internetu se vám nemůže nic stát, tak proč si nestáhnout hudbu zadarmo? Lidská přirozenost je prostě taková.

To ale přece není problémem jen u nás. Stahuje se a vypaluje všude.

Ano. Ale když je ve Spojených státech trh devadesáti milionů lidí, tak je logické, že největší kapely vydělávají. Prodají miliony desek. Ale i v Americe je už těchto kapel hodně málo. Jedna z posledních desek Prince, která byla běžně distribuována, se prodala jen v nákladu pět set tisíc kusů! A Prince je jedna z největších hvězd americké hudby všech dob. To o něčem svědčí.

Poslední desky Green Day se prodalo pět milionů.

To je ale jedna z mála kapel. Už ani v Americe to dnes tahle není.

A kdo podle vás tedy může za tuto „lidskou přirozenost“?

Komunisté, protože v lidech vybudovali pocit, že všechno je všech. A přitom všechno bylo jen těch, co byli nahoře. Komunisté zaseli falešný pocit, že když se něco sdílí, tak se všemi a zadarmo. A to je ten nesmysl. Protože sdílení se všemi neznamená, že si vaši hudbu přes internet stáhne dvě stě tisíc lidí a nezaplatí za ni. To není sdílení, to je krádež!

Vraťme se k hudbě, na čem pracujete teď?

S Romanem Holým pracujeme na novém společném albu a už to získává konkrétní obrysy. Bude to deska úplně jiná a ponese zcela odlišný název, který sice ještě neznáme, ale už máme asi patnáct vynikajících hudebních nápadů. Obklopíme se úplně jinými hudebníky z odlišných druhů a žánrů hudby, a velice se na to těšíme.

KDO JE MATĚJ RUPPERT?

* narodil se 12. března 1978 v Praze
* vystudoval střední pedagogickou školu, působil v souboru Rosenka
* je zpěvákem kapel Monkey Business a G-Point Hunters, které patří mezi projekty Romana Holého
* zahrál si několik menších rolí ve filmech Pupendo, Pusinky, Sklapni a zastřel mě, nově ve snímku Tomáše Mašína Tři sezony v pekle
* roku 2006 získal ocenění Skokan roku v anketě Český slavík
* v roce 2007 se oženil s muzikálovou zpěvačkou Karolínou Chytilovou, už více jak rok však spolu nežijí